Jedu na meziměstské tramvajové trati a jednoznačně jedu v tramvaji německé. Sedím si na sesli pro cestující, na první sesli vlevo hned za řidičem. To by snad ještě šlo “přežít”, ale zjevně jsem VIP cestující, protože přede mnou v panelu je zásuvka, v ní je zapojená nabíječka na kameru, ta je zapojená samozřejmě v kameře, přičemž ta je zapnuta a natočena doleva, kde točí jakýsi technický projekt superrychlé tramvaje.
Přeskočím do jiného snu, kde jsem toto měl také. Je to cosi jako tramvaj jezdící na principu maglevu, kdy z konečné “vystřelí” vůz, který ohromnou rychlostí projede první polovinu meziměstské tratě, pak se zbrzdí a ve smyčkách sjede z nadzemní dráhy dolů k zastávce. V tomto snu mi německý řidič vysvětluje: “Je to skvělý projekt, jezdící několik set kilometrů v hodině, díky němuž se lidé hodně rychle dostanou sem do práce. Bohužel je dost poruchový”. Kdo zná mé sny, ví, jaké to má důsledky pro cestující :-(
Zrovna teď si to před mými zraky hasí jeden vůz, zbržďuje a najíždí do smyčky před zastávkou, jenže je jasné, že to nedotočím, neboť i my vjíždíme do zastávky, a zastávková budka na naší trati mi zacloní onen dojezd. Zkonstatuji to i nahlas a začínám si balit techniku, neboť na příští zastávce chci přestoupit na bus 11.
Řidičce E*M* (v reálu šachové kamarádce), řídící tramvaj typu T6 je to skoro jedno, mám zaplaceno, ona striktně dodržuje jízdní řád, takže protože zde nevystupuji, pokračuje plynule dál na mojí přestupní zastávku.
Zde už se klasická tramvajová trať, po které jedeme, odchyluje částečně od reálu, neboť na naší straně jsou u nástupiště dvě koleje, ale na tu vzdálenější se nejde dostat z nástupiště, je používaná jako odstavná. Mě polekala jiná věc, tramvaj má číslo 11. To že stála na odstavné koleji i s lidmi mě nepolekalo, prostě dávala přednost tramvaji německé, v níž přijíždím, aby mohla plynule projet, neboť do ní nějak moc lidí nastupovat nebude. Takže vystupuji jako jediný a tramvaj pokračuje prázdná(?) dál.
Tramvaj č.11 je česká, klasická T3 a je to dvojvůz, už od pohledu je plná a to ještě čeká X desítek lidí, až teď popojede vpřed a nacouvá zpět, aby se tam pokusili narvat. Nechávám tu tramvaj odjet, jednak se nechci mačkat a jednak mé reálné já mělo v tomto momentě pocit, že bych mohl v některých lidech vyvolat nevraživost - mohl jsem si dovolit přijet v německé neporuchové tramvaji....
Mám čas se dívat na přijíždějící vozy v protisměru, jsou to dvě “jednočata”, nízko posazené tramvaje T2 natřené na hnědo. Zjevně to jsou vozy pro české cestující, které byly na trať poslané “ze zoufalství”, což dokazuje hned první vůz. Na předním skle má nalepený nápis “Pracovní vůz” a vedle něho izolační páskou nalepené umělohmotné číslo linky 2 (která v reálu v tomto místě nemá co dělat. Vůz se ošklivě kymácí a já v prvopočátku nechápu proč, trať je tu hladká, ale když vůz nabere lidi a poodjede, vidím, že na pravé straně vozu jsou přidělané vodorovné rošty, na nichž sedí další cestující, kteří už se dovnitř nevešli. Druhý z vozů je linka 3.
Pokud jsem svým reálným já pochytil správně následnou situaci, pak se stalo to, že vodorovný rošt narazil do sloupu trakčního vedení, nebo že projel tak blízko něj, že to lidi z toho roštu srazilo na zem. A zranilo …................................. Byl to mžik, co se toto stalo, proto si nejsem pořádně jist, co se doopravdy stalo. Představa, že by někdo měl ty rošty špatně vyměřené, nebo tam byla nějaká schválnost, mě děsí.
Každopádně já jdu pěšky, což je risk, protože jdu pod trakčním vedením. Hned, jak to bylo jen trošku možné, vznesl jsem se a mezi dráty šikovně proletěl. V cíli jsem zjevně přistál v pohodě, neboť sen pokračuje tím, že vejdu do budovy, která vypadá jako výukové středisko, přičemž klienti jsou ubytováni hromadně, jen já mám místnůstku zvlášť. Zdravím osazenstvo, odmykám si svojí komůrku a sen končí …
