Tento sen je dějově neuvěřitelně dlouhý a bohatý. Začíná uprostřed řeky v blízkosti bydliště mojí babičky, příčemž jeho začátek v sobě skrývá dvě možné interpetace. Obraz mě, stojícího ve vodě doplňuje náklaďák s rypadlem stojící na píščité plošince taktéž uprostřed řeky a chystající si nabrat písek.
Varianta č.1. začátku
"Identifikujte se a ukažte povolení těžby" zařvu na řidiče tak nahlas, jako bych měl místo hlasivek megafon a ten má s tímto potíž, takže se později i s tím řidičem ocitám ve vyšetřovací místnosti (v reálu kuchyň babičky) a mě pomáhá pět pánů ve vyšetřování. Na přetřes přišel nějaký dluh ...
Varianta č. 2. začátku
"Identifikujte se a ukažte povolení těžby" zařval na mě a řidiče nakladače kdosi s megafonem. Povolení sice máme, ale ocitáme se ve vyšetřovací místnosti kvůli nějakému dluhu. Vyšetřovatelé se obracejí na toho staršího z nás, co seděl za ovladači ...
Společné pokračování
Poté, co je pánům vyšetřovatelům vysvětlena situace, že v jednom (zmanipulovaném) registru dluh ve výši 26 tisíc zaznamenaný je, v ostatních registrech není...
Každopádně já jsem za chvilku volný/mám volno a mohu odjet domů. Je půl šesté večer a to u babičky v reálu projížděl předposlední vlak, který měl rozumný přestup, jenž by mě dovezl až domů. Ano vlak jede, ale koleje vedou přímo podél silnice procházející vesnicí. Každopádně se mi nastoupit podařilo.
Jeli jsme tímto druhem vozu: http://www.zelpage.cz/fotogalerie/big/811cz001.jpg
Prvních pár set metrů jedeme poměrně rychle, ale pak musíme zpomalit, neboť v úhlu 25 stupňů překřížíme silnici směrem doleva a kolem plotu (ten už tu v reálu není, ani zbytek cesty) jednoho domu pak ještě projedeme obloukem doleva. I zde jsou domy, silnice, ale my do této částí vesnice nějak moc hluboko nevjedeme. I zde překřížíme silnici, ale tentokrát budeme prudce zatáčet doprava. Zatáčíme tak prudce, že v tomhle kousku ani nejsou koleje, tak prudce a doslova na pětníku se stáčíme doprava. Následně už koleje opět jsou vidět, zde jsou sloučeny s panelovou cestou obsluhující posledních pár domů. Cesta vedla z kopce a ven z vesnice.
Pokud zažívám dejavu, tak teď jsem ho měl a to od okamžiku stočení se trati doleva až teď po tuhle odbočku, protože v posledním domě bydlela má teta a já tam mám taky nějaký sen. Ale jaký....
Cesta vedla ven z vesnice, trošku se bavím s cestujícími, vyhlížím průvodčí s bankovkou v ruce, ale než ke mě dojde, vjede vlak do povodňové vody a zastaví se. Já jsem vyletěl okamžitě ven a pokouším se doletět pro pomoc do nejbližší stanice, ale má rychlost je taková jaká je, takže když se strojvůdci povede znovu nastartovat a před vodní plochou se rozjet, dokázal onu povodňovou vodu projet, a kolem mě profrčel dobře 60km rychlostí, což jsem já svým levitačním letem rozhodně nedával. Jemu se u mě stavět nechtělo, protože se hrabal do kopce...
Na kopci bylo nádraží, já přistál a hrabu se přes výhybky k místu před nádražní budovou. Trochu mě zdržují mládenci zapojující hypersupertruper přejezdové zařízení, odjezdová návěstidla a další zabezpečovací prvky. Pochopitelně se do drátů zamotám, spadnu a vlak mi ujede...
Tak nějak v poklidu a rezignovaně jdu na vlakové nástupiště a pak na lavičky před budovou. Už se stmívá a další vlak mým směrem jede až za dvě hodiny (v reálu to vycházelo přibližně tak,že v liché hodiny jedním a sudé hodiny druhým směrem), naštěstí před nádražím jdou dvě kolegyně z mé reálné práce a já je samozřejmě zdravím a ptám se jich, jestli mě hodí autem domů. Nevidí v tom problém, ale protože právě jdou na diskotéku, tak mě hodí samozřejmě až po konci. Nu což, půjdu s nimi, vlak mě v noci neláká, bůhví jestli by jel....
To, že by spíše nejel, to je jasné, neboť zde v Košticích se projevuje "německý světelný zákon", takže na diskotéce nepoužívají žádné světelné efekty a na plac svítí jen slabými ledkovými světly. Hluk a tma spojené s (teoretickým) nebezpečím uváznutí navěky se mi vůbec nelíbí a tak jdu ven. Vyšel jsem z nějakého podzemního sálu a vlevo ode mě je prosklená hospoda prosvětlená zářivkami. To sice vypadá hezky, ale co třetí sekundu sakumprásk celá hospoda zhasne a během půl sekundy se hospoda kompletně rozsvítí. Ne, ani tam nepůjdu a uprostřed náměstíčka se opírám o zábradlíčko a rozhlížím se. Kdyby se nade mnou nerozsvěcovala pouliční lampa začarovávačka, tak bych tam stál až do konce diskotéky, takhle ale kouzlem beru lampě její světlo. Jenže buď poruším rovnováhu, nebo je kouzlo příliš silné, protože v nejbližším okolí zhasne úplně všechno. Naštěstí jsem si to náměstíčko pozorně prohlédl, takže jsem schopen se vyhrabat z absolutní tmy na světlo...
Je ráno, a já stojím na ulici, kam přijíždějí dvě velmi zvláštní auta. První si příliš neprohlížím, jede tam jedna z kolegyň ve sporťáčku bez střechy a vedle ní je právě tolik místa, aby se tam vešel někdo hodně hubený. Tedy nic pro mě. Druhá z kolegyň vystupuje ze svého jednomístného auta a prý já mám jet v něm (a ona pojede s kolegyní. Nasedám, ale musím si zjevně nechat vysvětlit ovládání, když v autě sedím připadám si jako bych seděl v uzoučkém bazénku, který má v místech, kde mám natažené nohy šestici výstupků. Kolegyně mi vysvětlila jak za jejich pomoci zrychlovat a zpomalovat a jak zatáčet a kde jí vozítko vrátím. Pak opatrně vyrážím ...
