Zbytečná akce ... (2.) aneb jak z toho bylo vybrusleno

(Už od roku 2013 mi tu chybí kus textu s Modřinkou na téma, kterak byla Modřinkova definitivní smrt odvrácena. Neboli druhý díl mého blogpostu "Zbytečná akce na dračáku ..." jež měla napravit škody nejenom v ději, ale i na mé duši hráče...)

Někdy, někde
(hráno 4. června 2013)

Mám divný pocit, jako bych současně byl a nebyl. Mlhavě vnímám starou zpěvavou elfštinu, které prakticky nerozumím, rozmazaného upoceného Balanara, ustaranou Zefrítu a starého druida s kamenným srpem, vypadající jako přísný učitel, který pomáhá těm dvěma, abych přežil, či spíše vzal největší tíhu mého návratu do rozbitého těla. Tížila mě ovázána hlava a pamatuji si i svojí pravou nohu, která nebyla spojena s mým tělem… Jakoby mé myšlenky byly těžké jak cent a něco děsně důležitého mi chybělo.

Někdy jindy, kdesi na Eldoru
(hráno 4. června 2013)

Vím, že ležím v nějakém proutěném Eldorském domku, s pravou nohou připojenou dlahou k zádům, s chladivým obkladem na hlavě, kdosi mě ošetřuje.Mám pocit obrovské duševní jizvy a prázdnoty. “Bobši, kde jsi, pojď ke mě” snažím se tiše volat. Potřebuji ho mít u sebe, potřebuji cítit, že nejsem sám, potřebuji aby mi ležel na břiše a přijímal mé teplo… Jenže místo Bobše slyším andělský hlas nějaké dívky, která mi zpívá uklidňující elfí píseň o velké ztrátě, kterou jsem utrpěl…

Ještě o něco později, Balanarův Eldorský dům
(dohráváno mezi 4. červnem 2013 a 9. červnem 2013)

Vím, proč mám prázdno v duši, vím, co se stalo a bolí to stále. S pomocí Sarah při mém výletu na oblohu, jsem si dal dvě a dvě dohromady. Když usnu a přejdu na oblohu, cítím se o něco lépe, než když jsem ve svém fyzickém těle, jako bych si musel zvyknout na to, že žiju… Stále mě opečovává Violet, služebnice Balanarova, ale už ji nějak moc starostí nepřidělávám, neboť mé horečnaté stavy ustoupily a také již nevolám Bobše. Ach Bobši, budeš mi chybět…
A co se dělo jinde o pár desítek hodin dříve?
Jakmile Sarah zjistila, že jsem mrtev, což bylo velmi snadné, neboť Larim zburcoval celou magickou univerzitu, vznesla se na noční oblohu a za pomoci Lemona, tedy současného pána Snů se se mnou chtěla pokusit mluvit, ale když za ní Lemon přišel (a s ním vůně povidel), přenesl ji na obloze nad Eldor. Tam viděla moje děsivá zranění a také Zefrítu, Balanara a nějakého druida, kterého ti dva zřejmě zaučovali v oživování, tak to na první pohled vypadalo. Když pan Lemon řekl, kde k mé smrti došlo, odešel a na momentík Sarah pocítila vůní mírně se připalujících povidel…
Poté Sarah jako fůrie pronikla do alchymistova domku, kde spucovala Larima s Konrikem na jednu hromadu za to, že mě nechali zemřít a vraha uniknout, načež když se druhý den probral z uspání Velemont, dostal i svůj malý díl od těch dvou, místo od Sarah…
Vidím že docela skáču v ději a proto se do okamžiku dění na zemi vrátím za chvilku, ještě zůstanu chvilku na obloze. Zde jsem asi tak třetí den po svém smrtelném zranění ukázal Sarah mou skrýš, naštěstí neporušenou. V ní byl tedy schován nezaktivovaný pohár, nějaké věci Kamily a další drobnůstky, jež nechci sebou věčně tahat. Poinformoval jsem jí o mém plánu, který po mém zranění nabyl na proveditelnosti - nechávám na ní, jestli mi tu ten pohár nechá, nebo si jej odebere, ale pokud se nestane něco mimořádného, já sám jej na konci měsíce června předám Aradeiridům, aby si Komodorského draka mohli ohlídat na delší dobu. Na rozdíl od všech ostatních, co znám mě Aradeiridé ještě nikdy nevypekli, ani se nechovají záludně a o to víc mi záleží na tom, abych si udržel jejich přátelství…
Ano, zde na ostrově mám pár lidiček, jejich přátelství si také vážím, Sarah na prvním místě, dokážu se domluvit i s Eldarem, s nímž nemám všechny názory stejné…
A když mluvím o Eldarovi, i ten mě tu navštívil a řeč se svezla na knihu slibující nesmrtelnost, (jejíž některé části mám ve svých spárech). “Kdo myslíš Modřinko, že se na ostrově po nesmrtelnosti shání?” Nastřelil jsem několik jmen, kteří nesmrtelnost zřejmě chtějí i několik jmen, které naopak nesmrtelnost trápí a chtějí se jí zbavit. Soudě podle reakcí Eldara jsem jména část jmen nastřelil správně, ale ne všechna.
Nesmrtelnost tedy zřejmě chtějí získat: Valerie, Ofek, Rael(s tím moc Eldar nesouhlasil), ale také komodorský markrabě Norsik. Dodatečně po Eldarově odchodu přidávám jistého malíře, s nímž se setkala Sarah a já jí tenkrát jistil, aby nedošla k újmě. Ovšem šestý smysl mi říká, že mě i Eldarovi ještě jedna osoba uniká.
Z obou návštěv - tedy Eldara a Sarah, mám rozporuplné pocity. Ofek Raela hnal do hledání Komodorského draka, jakmile to Rael zjistil, tak vycouval… Naopak Norsik - dle slov Eldara zřejmě zatím využívá spojení života s Kostějem, tohoto pouta se chce zbavit a jde po plné nesmrtelnosti, s čím by mu měla pomoct ta jeho učednice z pevniny… Axiomasles? Já to vidím trošku jinak, ale co už…
V tuhle chvíli se mi má totální nechuť dotáhnout osvobození Komodorského draka do zdárného konce, trochu rozpustila, ale i tak jsem na vážkách.

Zpět v čase 2. dubna 2013, Garnak
(hráno 4. června 2013)

Pojďme se však vrátit k Larimovi a ostatním do chvíle, kdy mé tělo bezmocně leželo u alchymisty. Connor s Velemontem a psíkem Velemonta proskočili dírou do sklepních prostor, kde byla tajná chodba ven za hradby, jenže náš milý agent je všechny tři uspal uspávací šipkou, tou samou, jakou dostal mě. Alespoň tak to vypadalo, když do místnosti vešla městská stráž a vyšetřovala…^[3]
Ale to opět přeskakuji děj. První totiž pronikl do budovy Larim, který si nevěděl se mnou moc rady a protože zřejmě nezná město, nebo nedůvěřuje síle místních léčitelů a přes Dalimilovu výhrůžku, že jej zabije pokud vleze na pozemky univerzity, se jal činit. Larim se toho odvážil a u správné budovy zahalekal, že jsem smrtelně zraněn. Dalimil vyběhl a když viděl klečícího trpaslíka, pochopil, že jej Larim nepřišel vyzvat k souboji a že ta hůl co drží je fakt moje. Okamžitě naklusal k Despëadolovi a Devilonovi.
U Devilona se o problému Modřinka dozvěděla Sarah a začala řešit vše nejprve po nebeské cestě, což jsem již dříve popisoval. Mistři Garnacké univerzity se rozdělili tak, že Devilon šel učit prvňáčky a Dalimil s Despëadolem se kouzlem “zrychlený mlžný přesun” dostali k alchymistovi. Tady zjistili skutečný stav věcí, načež během pár vteřin Despëadol mě sesbíral a přesunul se se mnou na Eldor.
Tam mě tedy svrchu viděla Sarah, viděla, jak se kolem mě motala Zefríta, Balanar a onen druid, pak běžela do alchymistovo domku, kde zpucovala na hromadu všechny, které našla při vědomí. Konrik mezitím zkoušel probrat ostatní, ale podařilo se mu jen zmírnit uspávací účinky u Connora, Velemonta, ale hlavně Velemontovo psa, který dostal obrovskou (pro psa) dávku uspávadla, jež mělo položil 80 kilového člověka a ne 20 kilového psa.^[4]
Sarah posbírala všechny moje věci a okamžitě vyrazila směr Eldor, ostatní pak zapadli do hospody, kde jim hostinský dal slevu (která mi samozřejmě bude naúčtována, až budu v Garnaku) a nechal je vyspat v obyčejných pokojích.

3. dubna 2013
(hráno 11. června 2013)

Velemont se probral ve špitálu milosrdných sester, kde zjistil, že Connor má jakousi alergickou reakci a neprobírá se, takže se spojil s Konrikem, Larimem a Oblázkem. K nim ale až za chvíli.
Sarah po setkání se mnou po “noční linii”, kdy mi nemohla předat mé věci, celý den pokračovala v cestě a večer znavena přijela do Hatoru, kde chtěla nasednout na loď na Eldor. Jenže ta tam nebyla připravena… Mě osobně by to bylo divné, protože snad nikdy nedošlo k tomu, že by loď do dvou směn nepřijela, či dokonce v době našeho příchodu již byla připravena u mola. Dnes nic.^[5]
A co hůř, Hatorská obsluha mola Sarah vyhnala z mola do hospody a neposlala zprávu na Eldor - takže Sarah neměla rozumnou šanci mi předat mé věci - protože by ke mě musela přejít přes oblohu a klepadlo, čímž by narušila bezpečnost Eldoru, no prostě, snad samo peklo se proti nám spiklo.
Mě osobně Violet dostala do stavu, kdy jsem byl schopen trošku reagovat a doslova mě vyhnala na určitý palouček, kde jsem si na její důrazné doporučení šel přivolat nějakého dalšího kouzelnického démona pomocníčka.
Povedlo se, neb jsem použil klasickou cestu vyvolání, jenže mé oslabení způsobilo, že místo obvyklého havránka se objevila vrána Káča. Na to, abych experimentoval s bajkami, které říkají, že bych si mohl znova vyvolat Bobše, byť v jiném těle, jsem se fakt necítil, zvlášť když o tom nemám nic načteno…
Violet mě pak nechala vypít posilovací lektvar a pak naznačila, že jsem relativně zdráv - sice z fyzického pohledu hodně špatně došlapuji na pravou nohu, duševně taky nejsem zcela na výši a má mysl zřejmě nebude tak pevná, jak by u čaroděje měla být, ale to se časem srovná..
V podvečer jsem vycítil, že nějaký mormon poměrně blízko mě má potíže, což mě přimělo Eldor opustit, ale dotyčný mormon si musel chvilku počkat, neboť jsem mluvil hodně dlouho s Mozkomorem. Jsem prý třetí osoba za 100 let, která pronikla na ostrov bez toho, aby jej on zkontroloval a konstatoval, že by teď rád viděl mé myšlenky. Nabídl jsem mu, aby si je přečetl nyní, ale prý je má mysl stále nemocná a nepřipravená. Každopádně pro mě měl informaci, že tři lidi z Plexisu se již zajímali o můj zdravotní stav. To mě zaujalo a optal se na jména. První z nich byl Ofek, druhým byl rádce zpoza trůnu a třetí byla osoba, kterou “také nemám rád”. Mě napadl jediný - Norsik, i když to vlastně může být hraničář Ostrahan…

Poprosil jsem Mozkomora, aby vyřídil mé díky Zefrítě a Balanarovi a odpajdal na loď, která už byla připravena odvézt mě na pevninu. Po přeplutí se setkávám se Sarah, načež oba ve skrytu temné uličky vstupujeme na oblohu, kde si ozřejmujeme vše, co jsme si nestihli říct v noci. Hlavně plánujeme akci na uspokojení našich otázek kolem členů družiny… Navíc bádáme nad tím, jestli jistý nekromant nezačal shánět jistou hůlku, kterou svého času měla v ruce Kamila i Sarah, aby ji Sarah pak dala na zničení. Určité dění kolem Sarah a Kamily prý vypovídá o tom, že si onen nekromant Sarah a Kamilu vzájemně plete…