Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

neděle 11. října 2015

Prodloužený víkend - pondělí, dozvuky, epilog (víkend poté)

Poslední ze série o prodlouženém víkendu v září se spolkem, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje.

Naposledy jsem skončil svůj popisek v okamžiku, kdy jsem se krátce po půlnoci vzbudil. Ano, můžete hádat - chrápání kolegy z chatky a řev odkudsi zvenku. Konkrétně od ohniště, kde bylo veselo i kvůli tekutinám, jež řidiči obvykle nepijí

Nebyla šance cokoliv řešit, protože tam byla obrovská skupina lidí - podezřívám se, že tam byli všichni kromě kuchařek a skřivanů. Zapadl jsem tedy do auta a tam přečkal (a přespal) v autě do zhruba tří hodin.

To už se skupina kolem ohně koečně začala rozpadat, neb čas byl pokročilý. Ale rozpadal se i kvůli tomu, že právě mělo začínat zatmění měsíce, takzvaný rudý měsíc. Jenže byly mraky.

Ve čtyři hodiny jsem už byl na nohou, připraven vyjít nějakým směrem z údolíčka, neboť měsíc popokročil a nebyl vidět.  Kolem mě prošla pětice lidiček a tvářili se, že by měsíc chtěli vidět taky, ale... Něco mi na nich vadilo a tak jsem na cestu vyrazil sám. Pětice mě poté za nějakých deset minut doběhla, optali se kde je měsíc (=za mraky tamtím směrem) a posadili se na deky, které si přinesli. Dokonce měli i jednu navíc pro mě....

A tak jsem krvavý měsíc viděl, i když z minimálně dvou účastníků jsem cítil, že jsou .... , což mi lehce vadilo. Překvapilo mě, že ten pátý byl střízlivý kluk, hvězdář, který nebyl plně zorientován po obloze (měsíc a venuše ho překvapili, neb nebyli tam, kde je čekal), ale už z dřívějška vím, že o hvězdách a dění na obloze ví dost. Dokonce jsme si i ráno vysvětlili tu Venuši, zde, v místě konání akce je výhled na oblohu nezakryt smogem a to ani světelným a Venuše zářila tím pádem o dost více...

Pondělní buzení jsem měl přichystané taktéž, tentokrát toto:




.... avšak jsem si včera večer nedal pozor: Na co? Jak jsem celý den neustále půjčoval megafon na nějaké to vyhlášení, tak jsem jej vždy opět sbalil o odnesl zpět, typicky ve stavu zapnutém, protože dotyčný hlasatel jej opomíjel vypnout. No a tak byl megafon zapnutý přes noc a vytřískaly se v něm baterky.

Zbytek dění na akci jsem prožil ve stylu - co se nepotřebuje, to okamžitě zabalit a tak jsem teoreticky mohl odjet domů včas. Samozřejmě se mi to nepovedlo, až mi mamka volala, jestli se mi něco nestalo, protože jsem se jí neohlásíl včas.

No a bomba na závěr - povedlo se mi zapomenout vzít na akci kameru, takže z celého víkendu neexistuje žádný oficiální záběr. V životě se mi toto nestalo :-(((


Dozvuky

Měl jsem kvůli souběhu všeho (hlavně té závěrečné bomby) dost špatnou náladu po celé tři dny, kdy ve mě zrálo jisté rozhodnutí, o němž jsem však uvažoval již dříve... 

Epilog, aneb víkend poté:


Na víkend kolem druhého října jsem se chystal na další akci spolku (jehož jméno...), jež měla být jen schůzí po letním táboře, měl zajištěné ubytování (viz Gabo Zelenay), ale nakonec jsem nevyjel. Ve čtvrtek ráno jsem účast odvolal, oficiálně kvůli kolizi s RVHP. To však bylo v onen pátek nakonec zrušeno, takže jsem pro změnu jet mohl (nemít rýmičku, bolehlav a hlavně nechuť) a v době zveřejnění onoho pátečního příspěvku bych to ještě stihl, ale ...

Něco se ve mě zlomilo a nebudu už kandidovat do funkcí ve spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje. I nadále nebudu jezdit na všechny akce... a budu se snažit respektovat názory ostatních. Až mi začnou vadit příliš, mohu odejít...