Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

čtvrtek 8. října 2015

Prodloužený víkend - noc na sobotu

Vracím se do zářiového víkendu, tentokrát do noci, do jednoho snu

Šel jsem úmyslně spát už v devět hodin, abych zaspal vše, k čemuž mohlo, ale také nemuselo dojít. A ani se nedivím, že přišel takový sen, jaký přišel...

Jsem v nějaké místnosti s velikým proskleným oknem, kde na zemi s pokrčenými nohami sedí moji příbuzní a podle všeho i pár dalších lidiček. Přijde mi to jako nějaký "nouzový" úkryt, protože všichni sedíme tiše a tak trochu se bojíme, co přijde.

A přišlo to. Venku na hlíně dvorku přistálo cosi jako hypermoderní kovová koule s anténkami a jedním blikátkem, které nejenom světelně, ale i zvukově vyvádělo. Jak rychle asi dojde k výbuchu? Neřešil jsem to a kouzlem jsem poslal tenhle granát pryč. Z dálky se ozvalo zadunění výbuchu.

"Kam si to poslal?" optal se mě kdosi. "Nad pole." odvětil jsem. Dostalo se mě odpovědi něco jako jestli jsem si jistý, neboť jsem vstal a vylezl na střechu. Jsme v nějakém městě, které vypadá - asi bych to přirovnal ke staroegyptskému městu. Dost poničenému, mohl bych říci..

Ta věž mě vysloveně přitahovala a tak jsem nasadil kouzlo na přelet. Věž byla úzka a asi tak stokrát vyšší než okolní budovy, venku před ní kmitaloobrovské kyvadlo. Hodiny ukazovaly asi tak dvě minutky před celou hodinou a já vylétl na horní plošinu věže. Zde mě čekal kluk (hlavní pořadatel z předchozího příspěvku dle data) s velmi tlustým pláštíkem hozeních přes záda. A tři dělové koule. "Minule jsem to dělal bez pláště" konstatuji a mám taktéž oblečenu plášť: "Jsem zvědav co z toho bude" konstatuji o svém prohřešku a chystám si ty dvě koule do jakési mističky. Jednu z nich blizoučko otvoru, kterým má propadnout dolů do hodinového stroje, ale musí tam spadnout s určitou falší. Na to slouží ta druhá koule, kterou roztáčím velmi prudce po okraji misky, a pak bink! Koule se střetly, ta druhé prolétla a BI-tydlytydly zazvonil mobil toho samého chlápka, leč v reálu. Ve tři hodiny ráno! A on si chrápal dál a to doslova. Já měl po snu, ale po čůrací přestávce ještě dokázal usnout... 

Pocity ze snu: Někoho jsem naštval, že hodil granát? Proč jsem si napůl připadal jako ve staroegyptském městě, ale druhopocitově to bylo město Guri?