Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

středa 14. října 2015

Tak, a už to prasklo... aneb Popošťuchování 4.

Je přímo neuvěřitelné, kolik mám kolem sebe hodných lidí (chtěl bych říct přímo strážných andělů) a už hodně dlouho jsem si to neuvědomoval, až znovu včera a dnes....

V práci totiž přicházejí některé věci ve vlnách, kdy má obvyklá prace stojí (např. Popošťuchování 3. - tentokrát z jiných stran z 13.10.2015) a tím pádem se hromadí. Už od dob času vyhození rychlosti (25.9.2015)  a mého velkého přemýšlení nad problémem Šesti otázek čekám, jestli dříve dotáhnu nahromaděné problémy, anebo dojde "k průvalu", kdy to už zdravotně neutáhnu.

No, tak už to prasklo a můžu si za to sám, protože jsem moc hodný, ochotný a nerad odcházím od rozdělané práce, takže jsem na pobočce P* byl včera tak dlouho, až jsem na oběd na budově F* přišel o 90 minut později. Cožpak o to, kdybych před kolegyni co mi jídlo hlídala, nepředstoupil ve stavu bledé pleti, roztřesený a fyzicky na dně, tak to bylo v pořádku. A kdyby jen to - v průběhu 15 minut jsem vyžahl dvě velké sklenice čaje, tedy nějakých půl litru tekutiny... Prostě nebyl na nic čas :-(

Ono už jen to, že mám v příspěvcích, kdy jsem si dal závazek alespoň jeden příspěvek na blog denně, dvoudenní díru, kdy jsem neměl nic předpřipraveného, v mobilu mám tři poznámky se značkou CSPP, v emailu mám třináct nápověd na další blogové zápisky, mám natočené videa ze streamování her, ale nejsou zveřejněny... je příznak, že stále ještě nemám vše co chci v pořádku.

Každopádně mě včera kolegyně poslala domů s tím, že si mám jít doma na gauči dáchnout, alespoň hoďku, což jsem jí slíbil, leč do 18-té hodiny nestihl provést, za což mě dostihl ošklivý email s otázkou "Jak dlouho ještě to vydržíš?"

Dnes ráno, kdy jsem konstatoval, že jsem stěží spal 4 hodiny, přišel hovor, v který už jsem nedoufal - o víkendu pojedu směr S*, takže prakticky nebudu na PC pracovat celý víkend. Zvlášť, pokud bude alespoň trochu hezky a já budu mocí být venku. Měla by to být o něco větší pohodička než zářiový prodloužený víkend se spolkem, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje - nebudu mít povinnost "musíš", ale jen "můžeš" :-)