Tento týden začal pěkně zostra.
Mamku v pondělí ráno bolela kyčel a bok už takovým způsobem, že už brečela bolestí, což ji přimělo ke svolení, že smím zavolat k doktorovi, a objednat ji. A protože jsem objednaný termín vyjednal o hodinu později, než aktuálně bylo, bylo jasné že máme relativně čas se oba uschopnit a vyrazit.
Doktor nás přijal hned, kvůli kovidu a jeho malé čekárničce musí objednávat úplně všechny pacienty včetně akutních, aby pacienti nemuseli čekat venku na dešti. Mamka se doktoru poctivě přiznala ke všem bolístkám a co na to brala, no a na lehátku si nechala s bolavou rukou a nohou (resp. s konkrétním kloubem) zacvičit. Doktor pojal podezření a poslal nás na rentgen. Jízda k němu byla spestřena tím, že mamka po tom cvičení u doktora měla rozbolavěné tělo tak, že nemohla ani nastoupit do auta...
I tak se nám podařilo dostat ještě v pondělí na rentgen a prakticky bez čekání se udělaly oba snímky. V úterý si mamka zavolala pro výsledky a byla to jasná artróza. Tudíž v jejím věku už neoperovatelná věc. Dostala alespoň léky a ty zabraly, takže může opět v noci spát...
V tomto týdnu jsem měl nakonec tři radosti.
První radost bylo zjištění, že už se inventury musí uzavřít a nám chybělo "pouhých" 53milionů korun ve hmotných věcech. Tahle mizerně nám inventury nikdy nekončily, takže jsem se jal dohledávat, co nám kde vypadlo. A bylo toho dost, například naše služební auta...
Druhou radostí, kterou mi snad nikdo nezkazí, je oznámení, že se může konat RVHP na obvyklém místě. Sice v době psaní tohoto článku to bude až za týden v neděli, ale i tak...
Třetí radostí pak bylo konání kafárny, taktéž v místě obvyklém, jedním z tematů probíraných v kafárně byli potomci. To už tak radostné nebylo..
Točil jsem hodně videí na Youtube, takže mi zbývají už jen čtyři a bude celý zbytek roku pokryt...
