Shrnutí uplynulého týdne (48/2021) (49/2021) (50/2021)

 Covidová situace je taková jaká je, takže všechny sobotní a nedělní aktivity, kde by bylo větší množství lidí, prostě nejsou. Navíc naše nedělní schůzky s přáteli, kde je nás právě deset jsou také odpískány, protože klíče má jen jedna jediná zodpovědná a ta má buďto covid, nebo chřipku nebo jen karanténu. I když podle včerejší zprávy je to nějaká kombinace s karanténou...

Hledal jsem ve svých vzpomínkách něco, co by ony týdny odlišovalo, tedy kromě kafáren s kamarádkou, které byly všechny tři rozdílné a přesto krásné.

Je zvláštní, ale víc si pamatuji to špatné, asi i proto, že zážitky byly velmi silné.

Zážitek první (týden 48.): čekal jsem na kamarády ve hře - jeden čekal na dodání hotové večeře až do domu, druhý byl na cestě pěšky domů. Po 45 minutách čekání začala diskuze o očkování, která velice rychle nabrala na hlasitosti, takže jsem na diskuzním serveru Discord přeskočil do vedlejšího kanálu a čekal, až program Discord bude ukazovat na kanále "Připrav se, hrajem" ticho. Dal jsem tomu ještě pět minut navíc. Pak jsem se ozval, jestli jako můžeme hrát a že jsem rád, že už se nehádají. 

Právě toto poslední špatně volené slovo spustilo vodopád slovo jednoho z mých kamarádů a když jsem pronesl něco ve stylu že v kanálu "Připrav se, hrajem" očekávám hrají. Dostalo se mi hodně slov na téma 20let kamarádství, cenzury a taky "Já tady nemusim bejt".  Hlas jsem měl ledově klidný a tuhle nahrávku využil "Tak se seber a vypadni!" dostalo se mu odpovědi. No, nervy už ale pracovaly, takže jsem dodal "a už se nevracej..." a v tu chvíli se ozvalo dinknutí, jak se onen kamarád odpojil, takže už jsem ani nedodával ".. do doby, než uznáš, že můj názor není ho*no"

Ten den se mnou nepromluvil ani můj druhý kamarád.

Zážitek druhý (začátek týdne 49.): Ten samý kamarád, jež odešel bez rozloučení mi psal, že v dané hře (Division 2) mají průšvih, ale protože jsem si hrál své, tak jsem tu zprávu neviděl hned, přišel tedy druhý kamarád (z té hádky) a po domluvě, jestli jsem ochoten s oběma mluvit a i zahrát si ji s nimi - hrál jsem ji totiž sám.

K tomu dodám ještě vysvětlení - hra má různé obtížnosti, nejmenší je "Příběhová", kterou jsem musel odehrát (dva měsíce po zhruba dvou hodinách denně), abych pak pokračoval v obtížnosti "Normální". Další tři obtížnosti jsou "Vysoká", "Vyzývavá", "Hrdinská" a do hrdinské lze přidat ještě další ztížení hry. Já hru začal hrát o dost později, takže nemám vybavení na to, abych měl trvale zapnutou jakoukoliv vyšší obtížnost, takže hraju při pohybování se světem jen "Normál", ale to hra nedává tak luxusní vybavení. 

Mládenci měli zapnutou "Hrdinskou" a tři různé další ztížení z cca dvanácti možných a stáli na mapě zvané "Vrchol" ve sté části ze sta a nešlo jim to. Byli na to sami, což podle mých zkušeností je špatně (co jedno zvýšení obtížnosti to jeden nový člen do týmu), ale odhaduji, že jim někdo další, kdo se "omylem" připojil do jejich hry, raději utekl...

Měl jsem dvě možnosti - zkousnout mé rozčilení a čekání na omluvu, anebo říct že s tím hádavějším kamarádem do omluvy hrát nebudu.

Zvolil jsem možnost první, ale hodně jsem omezil jak hraní této hry, tak i komunikaci s daným kamarádem, takže se po zbytek 49. týdne a v týdnu 50. mohl občas divit, že hraji danou hru, ale sám...

Nejpřekvapivější je, že i tak se držím na prvním místě získaných bodů v naší skupině, i když v době vyfocení této fotky už není mé vedení tak velké (včera a dnes jsem nehrál). 

Zážitek třetí: Dost lidí, ale i zvířat si u mě všímá dvou věcí - jednak že jsem unaven, druhak že jsem hodný. Jeden příklad za všechny: Jel jsem do hor opravovat jeden stařičký počítač, což znamenalo i jízdu po sněhu a parkování na promrzlé plotně, vše jsem zvládl. Paní už na mě čekala i se svou novou psí slečnou. Dopředu mi hlásila, že se pejska bojí chlapů, takže jsem nasadil své "psí ignore", ale po očku jsem si jí kontroloval. Došli jsme před vchod do domu, a to už jsem měl asi dvakrát očmuchnutou dlaň, kterou jsem měl pro tyto případy správně natočenou...

"Za chvíli Vám bude hlavou lézt na klín" řekla majitelka a já nevím, jestli to mělo být varování, nebo radostné konstatování. A opravdu, než jsem zdiagnostikoval chybu nefungující HTTPS komunikace, což bylo nějakých pět minut, měl jsem opřenou hlavu o pravé stehno. "Nechá se hladit jen po čumáku, po hlavě a zádech ne" dodala panička.

O dalších pět minut později jsem psí holčičku Bety škrábal po hlavě a o jeden mlsek později i po hřbetu, což znamenalo, že oprava počítače jednou rukou se maličko protáhla.

Ale i jistí človíčkové umějí říct pár slov, které potřebuješ slyšet a nevíš o tom....

Prostě a krásně - posledních jedenáct dnů těchto tří týdnů bylo super.

Livestream #69 | SIMT v. 1.5.95 | Dnešní novinky v SIMT (o kterých vím)

Díval jsem se do soupisu posledních několika LIVE, tak zjišťuji, že jsme poněkud monotematičtí a to nejenom tím, že to byly tramvaje, ale také to, že to byl stejný autor.

Tím pádem nápad, že bych mohl natočit k vydání nové verze SIMT, mě velice potěšil, protože to bude (a vlastně už byla) příjemná změna.

Samozřejmě se muselo něco pokazit, takže až po upozornění diváka v chatu, že stále nevysílám, mě probralo k hledání problému. Když se mi to povedlo najít a nahodit, už bylo zpoždění pět minut...

Ale jinak klídeček a pohodička :-)

Livestream #68 | OMSI 2 | Bratislava 2008 II - budoucí nová verze | linky 7, 51, 151

Tak na tuto mapu se mimořádně těším, protože to bude Bratislava 2008, kterou sice už máme , ale tato je stavěna na reálných mapových podkladech, takže minimálně délka a šířka bude na sto procent dobře :-)

A tak, když přibývají další linky na mapě, můžeme si je projet. Je to tramvajová sedmička a dvě autobusové linky - 51 a 151

Problém s linkou 51 mám stále stejný - bloudím a kazím ji. Jsem na sebe zvědav, kdy ji projedu správně a zda vůbec někdy...

Shrnutí uplynulého týdne (47/2021)

 Dnešní shrnutí uplynulého týdne mohu napsat poměrně brzy, protože odpoledne se pro mě nebude dít nic - nikam nejdu a nikdo ke mě nepřijde. Covid totiž straší naši rodinu. Tedy straší - přímo zasáhl :-(

Do této přírodní katastrofy navíc zasáhlo poškození mého auta "Stříbrného Sršáně". V září jsem totiž vlétl do velké díry v asfaltce. Byla to ošklivá rána, ale po laické prohlídce auta se zdálo být vše v pořádku. Nebylo, teď ve čtvrtek se na nádherně rovné a nehrbolaté silnici ozvala rána a byl konec, něco se urvalo tak, že směrem doprava v malých rychlostech otáčím ztěžka volantem a na hrbolech se ozývají drnčivé zvuky. 

Zbytek čtvrtka jsem odjezdil hodně opatrně a v sobotu si půjčil auto od sestry, jenž je v dobrovolné karanténě a ještě v pondělí nepotřebuje jezdit, narozdíl ode mě, který má zubařský zákrok ve vedlejším městě...

A to je vlastně vše - v práci se dějí obvyklé poruchy, dost lidí včetně vedení se chová, jako by covid a hlavně opatření nebyly vyhlášeny... Tedy abych nekecal, od vyhlášení nouzového stavu se vedení začalo probouzet, ale na jaře nabízené HomeOffice, respektive přímo nařízené HomeOffice, jakoby nebyly.  Tedy abych nekecal, můžete si je "vydupat", ale musí vám je schválit ředitel.

Shrnutí uplynulého týdne (46/2021)

 Právě uplynulý týden mohu popsat nikoliv jako "čekání na godota", nýbrž jako "čekání na operaci žlučníku". Ne mojí operaci, ale kamarádky...

Z jejího pohledu to znamenalo, že v pondělí, se snažila vše dotáhnout, aby mohla v úterý šéfce předávat práci, na kterou by nikdo další 14 dnů (a to minimálně) nesáhl. Tak to totiž dopadá, pokud nějakou práci ve firmě dělá jen jeden člověk...

Situace je špatná

Nalezeno na Facebooku:

Shrnutí uplynulého týdne (45/2021)

 Snad nikdy jsem shrnutí nezačínal písničkou, ale tentokrát to udělám

Hromskej den - Michal Tučný, Tomas Linka
(zkrácená video verze)

V prvních slovech se zpívá o smolném dni a to je důvod, proč do dnešního souhrnu to patří. A to hned vícekrát...

CSPP: Miroslav "Meky" Žbirka

 Včera zemřel Meky Žbirka na (prý opakovaný) zápal plic a já si uvědomil, že existují zpěváci, které jsem také poslouchal, přestože ani na magnetofonových páscích sester, ani na mých kazetách neexistuje jediný záznam jejich skladeb.

Přesto, když se objevili v rádiu či televizi, poslouchal jsem je rád. Zvlášť když se z daného média ozvala skladba, která byla o něčem, tedy neopakovalo se v ní dvacet slov neustále dokolečka a ani refrén nebyl zpíván stále dokola, aby písnička měla alespoň dvě minuty. Takové skladby Miro Žbirka opravdu neměl...

22 dní:

Předchozí video považuji za jeden z nevětších hitů Mekyho a je jich takových víc - wikipedie připomíná tyto: Biely kvet, Balada o poľných vtákoch, Len s ňou, Múr našich lások, Zažni, Prvá, Atlantída 

A také "Čo bolí to prebolí"

Vůbec duety byly u Mekyho zajímavé, zvlášť když našel někoho, kterému doslova pomohl do médií - nebo ho "alespoň" dostal do mého podvědomí. Opět jeden přiklad za všechny

Čistý svět (s Rachel Skleničkovou, slepou talentovanou klavíristku)

Díky Miro, za vše!

PS: Nevím, jak dlouho vydrží odkazy na videa...

Dvě rozdílné skladby...

 V minulém týdnu jsem prakticky současně narazil na dvě různé skladbičky a obě mě svým způsobem oslovily.

První z nich jsem použil hned do jednoho svého LIVE vysílání

Druhou si nechávám jen pro sebe na špatné dny, kdy budu potřebovat pohladit po duši.

Shrnutí uplynulého týdne (44/2021)

 Můj právě uplynulý týden by se dal nazvat "čekání na inventarizační čtečku" nebo také "poprvé v kafárně ukazujeme výsledky z aplikace Tečka, která ukazuje v našem případě, zda smíme do restaurace na kafe)

Ale popořádku: V pondělí mi ještě po nočním zvracení z minulého týdne nebylo do zpěvu, takže jsem obědval piškoty a modlil se za dobrý průběh. No a tady začal první problém - z naší krajské pobočky měla přijít naprogramovaná čtečka. Pošťák projel kolem a nic. Prý jsou problémy a chybí vlastní bluetooth čtečky, která nepřišly z GŘ.

Ve středu bylo jasné, že naše plány dělat inventury už v tomto týdnu padnou, ale zpráva z krajské pobočky - ajťáci to už dávají dohromady dávala jistou naději.

Ve čtvrtek jsem už začal volat do všech končin. Můj šéf mi řekl, že to, co mi kdosi řekl ve středu a já to popsal o odstavec výše vůbec není pravda, že čtečky jdou přes lidi starající se o inventury. Později mi bylo řečeno, že na všechny (hlavní) pobočky šel email, že si pro ně máme odpoledne přijet. Na naši pobočku A* šel ale bůh ví komu, takže naše spojka vyrazila na kraj docela pozdě. Vrátila se údajně s tím, že pro naši pobočku A* ještě nebyla technika připravena... Lidé na kraji ale tvrdili, že si to naše spojka vyzvedla...

Nevím, jaké další lži se kolem čtečky objevili, a co naopak je pravdivé, ale za  chvíli popíšu další.

Mě totiž ve čtvrtek dost z těchto povídaček minulo, protože jsem byl s kamarádkou v kafárně, a samozřejmě aktuální covidová pravidla byla jasná - budeme se prokazovat, že do restaurací smíme. Otázkou bylo, jak a jestli to proběhne. Nu, v naší restauraci, které familiárně říkáme kafárna, se prokazování požadovalo, sice až u stolu před objednávkou... Pak proběhla naše klasická kafárna plná smíchu a chvilkového zapomnění na život "tam venku"...

V pátek opět vyrazila spojka na krajskou pobočku. Když mi to ale kolegyně volala, musel jsem se začít smát jako blázen, protože dotyčný dělající onu spojku zrovna prošel kolem mě, ale ve zcela jiném městě na zcela jiné pobočce. Pak ale doopravdy na kraj vyjel a moje zprávy říkaly, že čtečku předal vedení pobočky A*

Po návratu z výjezdu zpět na pobočku A* jsem čtečku hledal a našel ji až v ředitelně. Zde jsem se od "nejvyšší" dozvěděl: "Já nevím, komu to patří, chtěla jsem to zjišťovat až v pondělí". Spolknul jsem veškeré jedovatosti na téma, že inventurní čtečka patří do ruky lidem, které dotyčná ředitelka nanominovala (jedním z nich jsem já) a sešel se všemi proprietami dolů.

Samozřejmě to dopadlo očekávatelně - čtečka ani nebyla vybalena z originálního obalu, tím párem nespárována s chytrým telefonem, který taky nejevil známky vybalení... Se sakrováním jsem to podle návodu zprovoznil a spároval (šel jsem krok po kroku v obrázkovém návodu), abych zjistil, že defaultní nastavení čtečky není až tak úplně dobré a vymyslel lepší, které přestalo vypínat program v telefonu...

S radostí v srdci za dobře odvedenou práci s konfigurací čtečky jsem šel domů. Samozřejmě k jedné dobré věci patří věc špatná a typicky ne jedna. Takže naši vedoucí skupiny RVHP někdo ošklivě ranil na duši a pak jsme se ani nedokázali sejít v neděli. Musím se naučit kontrolovat v neděli SMSky...

Livestream #67 | OMSI 2 | Autoslava - budoucí nová verze | linky 6, 15, N15

Některé mapy autoři rozvíjejí a rozvíjejí, až ... :-) A tak v mapě Autoslava, kde jsme viděli mnoho kolejí končící ve křoví, se objevují dělníci a křovíčka vysekávajá a natahují koleje, linky se prodluží a tak vůbec

Dodávat asi není co, tedy kromě toho, že už bych nepřidával další koleje vedoucí do křoví ;-) nebo ten vývoj nikdy neskončí...

Shrnutí uplynulého týdne (43/2021)

 Zkrácený týden z důvodu státního svátku znamenal několikero věcí. První byla ta, že jsem byl přihlášen na teambuilding spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje. Kdybych na něj skutečně jel, tak by se možná nestalo nic z toho. co teď budu popisovat....

A proč se na teambuilding nakonec nejel? Měl jsem na něm být už ve středu večer, ale jak jsem váhal kvůli covidu a zhoršující se situaci, tak jsem narazil na "tajném" fóru hlášku: Můžete na víkendovku najíždět až v pátek.  Úvaha byla jasná: Na tajném fóru jsou jen členové spolku, takže i pro ně se zkracuje kvůli covidu pobyt.

Ve čtvrtek odpoledne byla zveřejněna fotka, jak se členové spolku radují na schůzi. To mě "dojalo" a bylo rozhodnuto nejet ani v pátek.

Má čtvrteční neúčast znamenala, že si užiji jízdu po hrobech, neboť se blížil svátek "všech zesnulých", takže jsem si vymyslel trasu "A", jež sice vedla přes místa celoročních uzávěrek, ale měl jsem dojem, že už konečně bude hotovo. Tak hotovo bylo až na obnovu asfaltu po všech těch výkopech, takže jsem si s autíčkem zahopsal. Zpět jsem jel jinudy...¨

Pátek znamenal dovolenou a čekání na sestru z P* a jejího muže. Jsa poučeni, že jim nikdo nedá v pátek v poledne najíst, přijeli přesto předčasně a dali si jídlo v restauraci a k nám přišli jen na kafe. To trvalo jen 3 hodiny, takže večer jsem měl volno na videa a další věci.

V sobotu se též dotyční, tentokrát i s mojí prostřední sestrou objevili taktéž po obědě a tentokrát kafe po obědě trvalo pět hodin. Sestru z P* sice musím omluvit, protože šla na třídní straz v polovině času návštěvy zbytku jedinců... V jednu chvíli máma řekla, že jde dělat řízky na zítřejší oběd, ale já jí zarazil a poslal do vany na umytí, že chci jít taky. Teprve pak se návštěva zvedla a sovji prakticky promlčenou návštěvu (s díváním se na televizi) ukončila...

Samozřejmě jsem dostal po jejich odchodu vynadáno, co si to dovoluji. Mlčel jsem a čekal, jak rychle zaúřaduje karma, jenž je, jak se říká, zdarma.

V neděli dopoledne, kdy se objevila známá trojka to jedna ze sester mamce vyčetla... Tato návštěva ale byla nejkratší, po poledním obědě byla ukončena před půldruhou...

K nedělní večeři jsem měl párky, ale už o tři hodiny později jsem věděl, že je zle, protože jsem poprvé zvracel. Jen za hru s kamarády jsem běžel ještě dvakrát a pak několikrát v noci. Celkem jsem šel zvracet osm krát. Neuvěřitelné...

Těžko říct, kde byla chyba, ale pokus si typicky kupuji párky ve čtvrtek a sním je v sobotu , tak je vše v pořádku. Tentokrát nakoupené v úterý a sněděné v neděli  V tom vidím tu chybu...

Jaroslav Dušek - Čtyři dohody

 Jedna z mých kamarádek mě upozornila na představení "Čtyři dohody", které lze najít na Youtube, pokud se k názvu přidá i název autora, tedy "Jaroslav Dušek"

Trocha statistiky: 

https://www.csfd.cz/film/315329-ctyri-dohody/prehled/

Režie: Olga Malířová Špátová, Miroslav Janek

Předloha: Don Miguel Ángel Ruiz (kniha)

Scénář: Jaroslav Dušek

Kamera: Miroslav Janek, Olga Malířová Špátová, Jakub Sommer, Richard Němec

Hudba: Pjér la Šé'z, Alan Vitouš

Hrají: Jaroslav Dušek, Pjér la Šé'z, Alan Vitouš

Ony čtyři dohody jsou

1. Nehřešme slovem
2. Nebrat věci osobně
3. Nevytvářejme si žádné domněnky
4. Vždy dělejme vše, jak nejlépe dovedeme

Jenomže celých více jak 110 minut obsahuje o dost víc vět, které až doslova mrazily svojí pravdivostí, třeba: "První půlku života se naučíme nesmysly a druhou se to odnaučujeme"

A je tam toho víc, hodně mě to (napoprvé) vzalo nejen za srdce, ale i za duši...

Shrnutí uplynulého týdne (42/2021)

Prostě a krásně jedu ve stereotypu (úterý a čtvrtek výjezdy na pobočky, čtvrtek odpoledne nákupy a kafárna) a tak v podstatě jen víkend mě vyvede ze stereotypu. A teď zrovna jeden takový přišel.

Toto jsem psal už minulý týden, a bohužel, musím platnost věty potvrdit. Ano, rozdílný bývá čtvrtek v čase okolo nákupů a i o nákup samotný. Tento týden obzvlášť.

Až v pondělí večer jsem byl informován, že se bude malovat část bytu. Usnesly se o tom podle všeho má prostřední sestra s nejmladší v neděli, oznamovatelem byla naše mamka. Už to, že to přišlo tak náhle, značilo, že přijde jistá otázka. Přišla. "Který víkend máš čas?" Trošku najust jsem řekl, že tento, nebo až za tři týdny. Nebylo to sice úplně přesné, ale co už.

Znamenalo to jediné: Přestože máme v rodině malířskou a natěračskou firmu, oslovit takhle narychlo je nemůžeme, mají dost zakázek, tudíž malovat budeme my. Tedy konkrétně mé sestry, protože moje nešikovnost na manuální práce je známa. Tak po telefonátu s nejmladší sestrou se to vyjasnilo - ona přijde v sobotu odpoledne na úklid, malovat budu já. A taky si nakoupím veškeré potřeby...

Ve čtvrtek jsem se tedy kamarádkou nechal nasměrovat na malý krámek, kde se nás ujal majitel obchodu, s nímž jsme dali dohromady nejenom štětky a válečky, ale také množství barvy, včetně dalších drobností.

V sobotu dopoledne přišla má prostřední sestra a pomohla mi vyklidit všechny malované místnosti, načež pak zůstala až do tří hodin, kdy musela jít řešit svůj program - mimochodem to byla návštěva dítěte nejmladší sestry s rodinou. Po obědě přišla nejmladší sestra z dopolední práce v práci a přinesla svoje malířské potřeby. 

A tak se malovalo ze dvou stran, nejmladší sestra začla malovat strop v kuchyni, já byl vyslán do koupelny a umývárky. Sice jsou to nejmenší místnosti, ale s mnoha záhyby a místy, kde se maluje blbě. Zde jsem si barvu míchal sám přesně dle doporučení drogisty a s výsledným zakrytím - přiznávám - už mírně špinavých omítek jsem byl spokojen. Sestra si v kuchyni také zmixovala barvu, ale přistoupila k tomu odhadem ve stylu "aby šla barva roztírat".

Po nějaké době zbývala vymalovat předsíň, které je u nás úzké a návštěvy se poměrně často kabátem otřou o zeď, takže zeď ve výšce, kde průměrně vysokému člověkovi končí klasický kabát bylo ošoupáno už fest. Bylo to místo, kde jsem se měl sejít se sestrou a vymalovat to společně, ale sestra měla v kuchyni problémy - ano, část se musela vzít škrabkou.

Jenomže právě tady začly dohady, jak správně tu barvu naředit, já si hájil drogistou řečené "jedna ku deseti" ale byl jsem utloukán argumenty tak dlouho, že už jsem si na závěr nebyl jist, jaké jednotky vody a jaké jednotky barvy byly v onom ředění použity. Ségry to namixovaly mě i sobě a jaly se znovu řešit kuchyň, respektive teď už jen problémové místo u sporáku...

Do svého kbelíčku s řídkým "cosi" jsem odhadem dolil barvu a udělal poslední místnost, tedy předsíň. Vše se následně uklidilo a sestry postupně odešli domů. V neděli ráno jsem si obešel předsíň a bylo jasné, že až to ještě trochu zaschne, budu některá místa opravovat....

Zábavy ale nebylo konce, protože se blížilo výročí klubu, kterému říkáme RVHP, když nechceme říkat správný název... A výročí bylo třicáté a jak mnozí z nás tvrdí, bude to také výročí poslední. Z původních více jak deseti (dříve až čtyřiceti!!!) lidí nás totiž chodí stabilně pět...

Ale jako OK, vyhlásilo se, že by bylo dobré aby se několik lidí "vzchopilo" a udělalo přednášku na téma co hrají, nebo čtou nebo tak něco. Hned v okamžiku vyhlášení jsem se tvářil, že nemám nic - mimochodem to byla pravda - ale když jsem viděl, jak se do toho ostatní "hrnou", zvláště pak ti, co jsem v klubu neviděl několik let a současně tito lidé jsou největší kritici toho, co jsme navrhovali, že by šlo dělat - o výrobě upomínkových předmětů nemluvě.

No prostě - usoudil jsem, že když udělám přednášku já, tak budeme s kamarádkou z Plzně /kam se odstěhovala/ dva. Maximálně tak tři. Ale co udělat? Při minulé přednáškové akci v klubu na mě padla polední pauza a tím pádem i přednáška na odlehčené téma. Tenkrát to byly "typy anime" a nějaké ukázky.

I tentokrát jsem měl dříve ukázky než vlastní přednášku a v té ukázce byly Ninjové, tak jsem si řekl, že udělám přednášku o nich. O minulý víkend jsem si natahal různé materiály, abych pak udělal přednášku na téma, že Ninjové neexistovali (= výmysl fantasy spisovatelů). Trošku jsem očekával, že smích bude až u ukázek, ale kupodivu se mi povedlo i v rámci přednášky vyloudit úsměvnou reakci publika. To je pro mě asi nejlepší poděkování od publika...

Co se týče vlastní oslavy, přijel jsem 30 minut poté, co se začala předělávat místnost, kde se to mělo konat, ale 30 minut předtím, než měli přijít hosté. Samozřejmě jsem okamžitě zjistil, že s mojí vypůjčenou promítačkou denní světlo nepřesvítím (aneb rolety na oknech naprd) takže se promítalo na chodbě. Vzhledem k tomu, že jsme tam promítali i úplně poprvé, co na klub používáme tuto budovu, tak to nikomu nevadilo. Židličky tam byly.

Po nějakém tom focení a povídání si se šlo na přednášky, první právě té kamarádky z Plzně, druhá moje, přičemž ukázky se protáhly...  Ze čtyř hodin akce se přednášky zvládly během jedné hodiny,  jinak se kecalo a nedělo se nic.................................................

Shrnutí uplynulého týdne (41/2021)

 Dívám se na soupisku svých shrnutí a na jejich stručný obsah a sleduji, že vždy, když se blíží covidová pohroma, tak se mi nechce moc psát. A pokud se to setká i s nechutí, v těchto shrnutí pokračovat...

Prostě a krásně jedu ve stereotypu (úterý a čtvrtek výjezdy na pobočky, čtvrtek odpoledne nákupy a kafárna) a tak v podstatě jen víkend mě vyvede ze stereotypu. A teď zrovna jeden takový přišel 

Je to výlet na S* přes stejnojmenné město, který byl ale zpestřen odborovou schůzí s obědem pro odboráře zdarma těsně před oním odjezdem. K tomu jen stručně - najedl jsem se, v rámci schůze si vyposlechl povinné body, odhlasoval jejich přijetí .... a bylo odbyto - bowlingem jsem z časových důvodů opovrhl. To je tak, když je naplánován výlet na S* o dost dříve než schůze...

Každopádně jsem vyjel s půlhodinovým zpožděním od času, který jsem si ustanovil. Bylo to ale jedno, protože u kamarádů jsem měl vyhrazené speciální parkovací místo, takže jsem se tentokrát nemusel bát že budu parkovat před vesnicí, což je přesně na druhém konci, než kde kamarádi bydlí. 

Než jsem se rozkoukal, byl jsem na místě, a až s vypnutým motorem mého Stříbrného Sršáně jsem si uvědomoval, že jsem Prahu a okolní dálnice doslova proletěl bez zastavování (kromě jedné vyjímky). Neuvěřitelné ...

Sobota byla zpestřená výletem k Vavřineckému potoku, který vede od rybníka, jež se kvůli výlovu vypouští, takže vznikla slušná divoká voda v délce více jak 10km, přes které se prohnal jak oficiální závod, tak později (a v neděli) i velké množství amatérů. Odpoledne jsme "blbnuli" kolem domácí čističky, kde jsme řešili vypouštění vyčištěné vody takzvaným vsakováním a to do záhonů na zahradě. Bylo to hotové velmi rychle, takže jsem celý zbytek odpoledne mohl připravovat přednášku na týden příští, V noci zkolabovalo v čističce kalové čerpadlo...

V neděli po obědě se přistoupilo k opravě, já byl jen podavač dílů a nářadí, ale načichl jsem hezky :-)

Po tom všem jsem vyjel dobře omytý a s dobrou náladou, a také s chutí experimentovat, takže jsem zkusil odbočku a najel na jinou cestu, než na tu rozbitou. A skončil jsem v místech, kde jsem již byl a nelíbilo se mi tam. Byl to totiž opět jeden sen v rámci astrálního cestování. Anebo jsem se tudy již dříve zkoušel vyhýbat děravé (a papírově neexistující a tudíž nemající jednoznačného majitele!!!) silnici již dříve???

Pak jsem si hodinu kvůli nehodě na obchvatu Prahy postál na dálnici. Pak se to rozjelo, ale těsně před tunely byl opět stop - tentokrát to vypadalo, že blblo odvětrávání tunelu, jiný důvod totálního zavření nevidím...

Shrnutí uplynulého týdne (40/2021)

 Tento týden měl dva velké vrcholy, tedy když nepočítám volby, to by byly vrcholy tři :-) Ale dva byly jen a jen moje...

První z vrcholů byla má povinná účast na Kontrolním dni rekonstrukce naší budovy na pobočce A*, kde jsem zván jako to poslední kolečko, které si musí ohlídat, aby budoucí počítačové rozvody ... No po středě předchozí věta pokračuje "ABY BUDOUCI POČÍTAČOVÉ ROZVODY VŮBEC BYLY". A to je děsivé, protože když zhotovitel stavby ukázal všechny průšvihy které nebyly v projektu podchyceny, nebylo některým lidem moc do zpěvu. Muselo se také rozhodnout, jak s nimi naložit, v tom absolutně nejhorším případě jsme minus třista tisíc, které se budou muset někde najít.

Prostě a krásně - to, za co si zodpovídám jsem si dovolil oseknout asi o sedm tisíc, ten projekt je totiž už i tak osekaný na minimum, že ušetřit víc nejde. Naštěstí těch maximálních třista tisíc vzniklo nepochopením zadání, takže "to" není tak hrozné....

Sobotní odpoledne patřilo akci s našimi odbory, kdy se jelo do vinného sklípku. Kdyby se jelo na Moravu, bylo by to asi zábavné a poučné, ale zůstali jsme jen půlhodiny od našeho města. Prý už tam odbory loni byli, takže jsem byl jediný řidič, který tam nebyl. Nikdo mi nebyl schopen dodat popisek, kde přesně se to koná, takže jsem měl jen email od manažera, který nám tuto akci nabízel zorganizovat.

Měl jsem přesně dvě možnosti - Vinařský závod a Penzion kopírující část jména daného vinařství. Zvolil jsem penzion a vyrazil k němu v takovém časovém předstihu, abych dojel přesně v domluvený čas srazu. Prakticky všichni zvolili výlet na hrad, jenž stojí ve velké blízkosti místa, kde žila má babička, takže hrad znám a nechtělo se mi moc šplhat do kopce (a hlavně jsem ten čas využil na další věci).

 Vyplatilo se dojet s malým předstihem a měl tak čas sledovat vchod, který měl nápis penzion ale měl kouli na dveřích a tmu za ním. Cvrkot se ale odehrával na boku, takže jsem zašel tam a bingo. Manažer vinařství se přehraboval v klíčích a dnešních objednávkách. Po krátké chvíli se vyjasnilo, do které skupiny patřím a že mi náleží jednolůžkový pokoj (čti: pokoj s manželskou postelí, která se údajně dala rozpojit). Pak se od toho pokoje hledal klíč, až jsem vyfasoval klíček z náhradního svazku. Předchozí host jej asi nevrátil, či co, což mi náladě nepřidalo, a tak jsem se šel ubytovat, ale důležité věci poté tahal všude sebou jako kočka koťata.

Se 45-minutovým zpožděním se objevili výletníci a nastala akce "ochutnávka bílého vína", měli ho tam šest různých. Námi objednané růžové nebylo ani jedno, pro kolegyni jež ho chtěla bylo nabídnuto víno červené - na penzionu ho byla přesně jedna lahev. Pro druhou (a třetí) šla mužská část obsluhy přes celou vesnici do vinařství. Současně také koupila drobné pochutiny typu tyčinky, protože víno nebylo čím zajídat. Obávám se, že asi tak dvě rodiny zaměstnanců přišlo o domácí koláč, čímž se možnost zajídání druhově zdvojnásobila.

Až pak ženská část obsluhy, která pracovala v podniku dle svých slov první den, začala donášet námi objednaný raut...

Zabavili jsme se ale sami, šel jsem spát až jako druhý přesně o půlnoci...

Volby 2021 - dozvuky

Nevím, jak mám popsat volby, protože mi je o dost víc přebíjí dění kolem současného prezidenta, kterého dohnala nějaká nemoc a není jasné, jak hodně bude moci úřadovat v čase povolebním, kdy by měl minimálně někoho pověřit sestavením vlády...

A tak mohu jen sledovat, jaké vtipy se kolem toho objevují

• Pomalu se tu etabluje svébytný žurnalistický žánr “rozhovor s člověkem, který viděl prezidenta republiky”.
• Prichádza čas pre istotu priateľom v Česku pripomenúť, že Babiša nám nemôžete vrátiť, lebo ste ho už viac ako dva roky používali.
• I kdyby Zeman zemřel, bude Ovčáček tweetovat, že jde o plánovanou návštěvu patologie.
• Andrej Babiš po schůzce v Lánech prohlásil, že Miloš Zeman vypadal docela dobře, akorát když prý premiér zakopnul o prodlužovák na podlaze, tak prezident na chvilku zablikal a zmizel.
• Přijde takhle agent B do Lán. Hned za dveřmi ho chytí Nejedlý a říká: "Andreji, jsme v prdeli. On se rozhodl respektovat výsledek voleb. Kurwa pyča. Jdeme do tepláků. Oba!" AB se zamyslí a odvětí: "To nemůžeme připustit." ..... hodinu na to odváží bezvládného prezidenta sanitka.

Ale pojďme k tradičním obrázkům - vždy vypsáno konkrétní celé město a pak jeden z okrsků, který se vymyká.

Výsledky Most

	Most		sídliště Chanov
	hlasů	procent	hlasů	procent
Koruna Česká (monarch.strana)	20	0,07	0	0
Hnutí Prameny	35	0,13	0	0
ALIANCE NÁRODNÍCH SIL	38	0,14	0	0
Urza.cz: Nechceme vaše hlasy	39	0,14	0	0
Švýcarská demokracie	60	0,22	0	0
Aliance pro budoucnost	84	0,32	0	0
Otevřeme ČR normálnímu životu	141	0,54	0	0
VOLNÝ blok	328	1,25	0	0
Strana zelených	360	1,37	3	7,14
Česká str.sociálně demokrat.	800	3,06	3	7,14
Trikolora Svobodní Soukromníci	865	3,31	0	0
PŘÍSAHA Roberta Šlachty	1171	4,48	0	0
Komunistická str.Čech a Moravy	1196	4,58	4	9,52
PIRÁTI a STAROSTOVÉ	2747	10,52	20	47,61
Svoboda a př. demokracie (SPD)	3393	12,99	1	2,38
SPOLU – ODS, KDU-ČSL, TOP 09	4773	18,28	0	0
ANO 2011	10053	38,51	11	26,19
platné hlasy	26103		42
účast		51,94		6,6

PS: Můj okrsek měl účast 65,92 %

Výsledky Litvínov

Volby 2021

[BUDE DOPLŇOVÁNO - minimálně alespoň jednou :-) ] 

Myslím, že k volbám do Poslanecké sněmovny jsem ještě nepsal, na druhou stranu se mi ani moc psát nechce. 

• Z cca dvaceti volebních lístků, které mi přišly domů, jsem desítku hned odhodil. Některé strany mi byly Volné (*), jiné pro mě byly extremistické
• U zbylých jsem si prohlédl buďto web, nebo alespoň bodový volební program, a opět došlo k protřízení. U zbylých dvou stran jsem volil menší zlo (tedy podle mě)
• Zajímavost: Česko bude mít několik dní přes 200 poslanců. Mandát starým vyprší 21. října
• Noční poplach v Brně. Alarm omylem uvěznil komisi ve volební místnosti

• „Přijali jsme oznámení, které se týkalo možného podezření s kupčením s volebními hlasy na jedné z ubytoven ve Slaném. V daném případě jsme zahájili standardní šetření podle paragrafu 158 pro podezření z maření průběhu voleb. Věc je zatím na začátku a je to vedeno proti neznámému pachateli,“ uvedla mluvčí.

  Podle serveru Romea.cz kdosi na ubytovně ve Slaném nabízel 1000 Kč za hlas pro hnutí ANO, Suchánková ale zatím žádné konkrétní informace nepotvrdila.

zdá se, že dost lidí to vidí jako pan Kalousek - účast ve volbách je místy dost vysoká (70%) oproti minulým několika let. Dost často bylo 50% už za pátek, u nás v sobotu brzy ráno na našem okrsku bych odhadoval ale jen 30%. Ale uvidíme

Zajímavé to bude v Ústeckém kraji, viz níže, a samozřejmě dám výsledky i z okrsků, které dávám vždy. Jsem zvědav, jestli překonáme "rekord" z Ostravska, kde je v jednom okrsku účast jen 4%

Shrnutí uplynulého týdne (39/2021)

 Tím, že státní svátek padl na úterý, byla akce spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje, prodloužena až do úterý odpoledne.

To znamenalo, že jsem celé pondělí chodil se služebním mobilem v kapse, ale nic se nedělo. Až jsem si musel pozdě odpoledne říct, že "kupodivu"... Tím pádem jsem v pondělí mohl jít odpoledne na procházku do míst, kde jsem ještě nikdy nebyl, spolu s partou lidí, se kterou hrávám deskové hry. Ano, jak jsem psal minule, letos nejsem v organizačním týmu akce, a to ani oficiálně nebo neoficiálně, opravdu pouze pomůžu s nalosováním turnaje, který tu hrajeme. A i to jenom proto, že se to dělá na mém notebooku a že dotyčnému, co to má na starosti rád pomohu - mimo jiné proto, že se i pomoc slušně požádal...

V úterý už poprchávalo a později hustě pršelo, takže k už naloženému autu jsem utíkal v hustém dešti, takže jsem si v autě založil sušárnu oblečení. Také se mi povedlo "vynalézt" příjemnou objízdnou trasu, jež se vyhnula všem problémovým místům, o kterých jsem věděl, tedy všem objížďkám a stavebním semaforům...

Středa byla až podezřele klidná a k pobytu v práci tak nejde nic říci...

Čtvrtek dopadl tak, že jsem obědval jen jogurt a rohlík, tím pádem jsem dojel do vedlejšího města pozdě. Kamarádka, když mě viděla, tak mě odtáhla do kafárny, kde jsem si "musel" objednat alespoň polévku - tu už ale neměli, takže to dopadlo hlavním jídlem...

Znamenalo to, že na pobočku P* pojedu v pátek. Obvykle na ní trávím tak dvě hodinky, tak tentokrát to bylo od 6:30 do 13:30, až pak jsem se začal vracet na základnu. Hodně v tom udělalo roztěkání, protože při jedné z jízd jsem si klíčky odemknul auto, nastoupil, odložil tašku na vedlejší sedadlo a klíče od auta nikde... Neboli ztráta klíčů na dvou metrech...

Nedělní RVHP bylo v podstatě jen sešlostí "tvrdého jádra" a pak jen sledování soupisu omluvenek a výmluv. Členka tohoto jádra a současně naše vedoucí vytvořila ke 30. výročí klubu, pod kterým nyní jsme a který právě ona zaštiťuje, nové logo, které zkritizovali nejvíce ti, které jsme v klubu neviděli možná už desítku let. A pak se objevilo logo od jiného autora, která tato skupinka nechodících nadšeně oslavovala. 

Řeknu k tomu jen dvě věty:

Síla Facebooku dokázána. Demotivace dostoupila vrcholu....

Shrnutí uplynulého týdne (38/2021)

 Tento týden patřil k těm klidnějším

Opětovně jsem v úterý i ve čtvrtek prováděl výjezdy na pobočky na tradiční trojku, tedy pobočky, které mám označeny písmenky *F *P *Q. Samozřejmě ve čtvrtek jsem vyjel pozdě, takže se dělalo jen to nejnutnější. Naštěstí po minulém týdnu toho moc nezbylo…

Nákupy ve čtvrtek s kamarádkou I* také proběhly normálně až do okamžiku kdy jsme si povídali o svých snech a meditacích a dalších „ezo“ věcech. Zaujalo mě vyprávění jejích několika snů, které mají společný symbol „otrava j(něčím)“. Mé sny zase mají „soupravy tramvají“, jak jste si asi přečetli cca dva příspěvky zpátky.

Rozdíl tu ale je: Zatímco kamarádka má symbol dohledatelný ve snářích (respektive dokonce „dvojsymbol“) můj symbol tam rozhodně není. Na druhou stranu můj symbol vznikl při nehodě tramvaje se sanitkou, kdy jsem se „zmodřinoval“ v té tramvaji a v panice chtěl vyběhnout ven z vozu… A můžete hádat a asi i uhodnete – tenkrát to byla také souprava T3. Přední vůz soupravy, kde jsem jel na zadní plošině, se do provozu už nevrátil…………………………………..

Každopádně jsem si onen kamarádčin symbol musel dohledat v mých poznámkách, protože jsem si ho z hlavy nezapamatoval a do naší tradiční „kafárnové“ korespondence na emailu napsal, že už jsem o symbolu četl, ale že jí ho nepovím, že čekám, až jak dopadne její neděle…

Byla to tak trošku výmluva, protože onen symbol z jejího prvního snu na mojí poznámku seděl pevně, jak prdýlka malého dítěte na nočníčku, ale u druhého snu mi to nějak nefungovalo. A pak jsem si vzpomněl právě na to, co měla mamarádka v plánu dělat a s kým. Začlo se mi zdát, že první sen byl reakce na minulost a druhý na budoucnost…

Jaká je pravda se ale dozvím až další čtvrtek…

No ale tentokrát je nejzajímavější část na téma prodlouženého víkendu. Ve čtvrtek jsem zjistil, že na pátek nemám dovolenou, na pondělí naštěstí ano. Takže jsem plánoval, že letos konečně využiji institutu „Sigh Day“, ale v podvečer mi volala paní z naší datové centrály, že máme průšvih v datech. Rychle jsem zhodnotil, jestli by to zvládli kolegové…

… a šel v pátek do práce. V domluvený čas paní nezavolala, takže jsem pak volal já a pořešili jsme to (byla to „duplicita dat“). Celé čekání mi ozvlášťňovala má kolegyně Š*, která tvrdila, že má náběh na něco podobného k angíně, takže jsme nuceně seděli v rouškách, což už jsme od dob proočkování nemuseli dělat..

Po této akci jsem mohl jet domů, v klidu jsem si zabalil, rozloučil se a vyjel. A opětovně to vzal přes hroby obou mých babiček, což jde sloučit s plánovanou trasou na akci spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje…

Objížďka těsně před druhým hřbitovem byla varováním, pak jsem vletěl ještě do jedné objížďky, dvakrát stál na stavebních semaforech (oboje otočené do boku a řídili to lidi ze stavby), postál si dvakrát na dálnici, asi pětkrát jsem jel v rychlém dálničním pruhu jen 20km/h a nikdy jsem neviděl důvod, proč to tam vzniklo, samozřejmě v Praze jsem si postál v kolonách…

Když to shrnu – co obvykle jezdím v rámci čtyřech hodin, jsem jsem teď pět a půl. Takže dojezd v začínající tmě.

Na místě jsme zjistil jednoduchou věc. Po jedenácti letech nejsem v pořadatelském týmu a to ani jako oficiálně, ale ani neoficiálně. Takže jsem „jen“ půjčil notebook na losování a z kamarádství vypomohl kamarádovi jenž měl svého času herní jméno *ATzHmpK a diktoval mu lidičky na to losování.

Spal jsem na sobotu v kanceláři, kde je jedna postel a tři náhradní matrace. Nechtěl jsem si hrát na Princeznu na hrášku a jednu matraci si sundal, dodal polštářek a spacák z vlastních zásob. Kupodivu jsem se vyspal, obvyklé noční „jásání“ bylo přesunuto na jednu z velkých chatek.

Sobota začala krásně, v podstatě jsem čekal u losovacího notebooku, jestli se něco nesemele, (semlelo) a sledoval cvrkot u prvního kola turnaje. Po losování kola druhého bylo volno a zrovinka slunce prorazilo mraky, takže návštěva Stromu byla přímo vhodná…

Propracoval jsem se k němu ve čtvrt na jednu, což znamenalo jen krátkou návštěvu, ostatně nebe hrozilo dalším zatažením…

V neděli se drobounká výpomoc s losováním mezi dvěma koly turnaje opakovala, odpoledne jsem byl na zhruba pětikilometrové procházce.

Poslední hezká věc bylo dění na začátku noci, kdy jsem v jedné skupině dospělých hráli nějaké deskovky.

Jinak jsem zvědav, co bude dál, protože jeden kluk už odjel, bylo mu blbě, dospělačka z mé noční skupiny zvrací jak amina, minimálně dva lidi kašlou jako nejhorší tuberáci…

Akce pokračuje v pondělí a úterý nového týdne, takže pokračování příště...

Snový návrat do normálu?

SEN VČEREJŠÍ

Pokud si pročtete předchozích zhruba šest příspěvků, zjistíte, že z nějaké nepohody jsem se propracoval do stavu, kdy u posledního snu konstatuji: „Návrat do normálu (zahájen)“

Cha!

Včerejší sen započal tak, jako vždycky. Nastupuji do soupravy tramvají T3 do zadních dveří prvního vozu a je docela plno, takže se nemohu podívat vpřed, abych zjistil podtyp tramvaje. Jedeme směrem od konečné kolem R* a v okamžiku, kdy sjíždíme na zastávku P* tak se to semele.

Tramvaj sebou cukne, vyjede z kolejí a po dalším cuknutí stojí. Všechny dveře se naráz otevřou, tramvajačka, která stihla „zešílet“ vyskočí a dveře se okamžitě začnou zavíra

Tady udělám technickou vsuvku – od tohoto místa se sen dělí na různé REMAKE, takže pokračujeme novou verzí snu...

Tedy až na ty naše dveře, protože někdo, kdo stojí přede mnou, drží jedno křídlo dveří ve stavu otevřeném. Další člověk (možná já) zařve „ven, ven, ven!“ se zvyšujícím se důrazem, ale nikdo se nehne 

Tramvajačka zpěvavým hláskem hlásá: „Zastrč si tu ručičku“ a svojí pravou rukou vztyčeného do pozdravu známého z druhé světové války (alespoň tak to vypadá) se pokouší ruku onoho cestujícího strhnout.

To se jí nepodaří, sen končí.

Varianty snu jsou v podstatě o tom, jak uprchnout z vozu a nebýt chycen tramvajačkou, protože pokud zůstanou otevřené jen jedny dveře, má docela usnadněnou práci…

SEN DNEŠNÍ

„Nečekaně“ nastupuji na stejném místě do soupravy tramvají a opět na zadní plošinu tramvaje T3, jenže teď si nejsem jist, jestli jsem v prvním či v druhém voze. Ale je to jedno, protože plynule projíždíme všechny zastávky, tu a tam pro někoho zastavíme a sen pokračuje až do míst tramvajové křižovatky.

Technická poznámka: Z tohoto místa mi pokračují jen nižší jednotky snů, které ukazují další jízdu tramvaje, jenž je aspoň trošku normální.

Dění ve snu opětovně poskočí před zastávku *R, kdy v chodidlech nazutých v botách cítím brnění a to je příznak blížící se katastrofy, což znamená, že musím co nejrychleji ven. V podstatě ještě z jedoucí tramvaje vyskakuji a vzdaluji se na blízké parkoviště. Zde se otáčím a kouzlem u zadního vozu prorážím zavřené dveře. Ty se rozlétnou a snad někdo vyskočit stihl, protože se poměrně rychle zase zavírají a tramvaj odjíždí. V zadním voze zůstaly asi tři sedící cestující, kteří se dívají dopředu….

Shrnutí uplynulého týdne (37/2021)

 Opětovně jeden týden, na který bych snad raději zapomněl.

Všechno běželo relativně normálně - dva výjezdy na pobočky F* a P* proběhly očekávatelně. Tím, že jsem P* trošinku zanedbal, a jezdil tam jen na kratší okamžiky, tak se na mě kolegyně vrhaly a chtěly vyřešit technické problémy s PC. Pár jich bylo, zvláště na strojích, které měly postarší build Windows 10, jenž jsem ručně popošťuchoval, aby si update konečně načetli z naší platformy pro aktualizace

V soukromém životě to bylo horší - domácí počítač opět nespolupracoval s OMSI, takže jsem v úterý udělal novou instalaci a pak se snažil uchodit základní mapy... Ve čtvrtek po nákupu s kamarádkou jsem chtěl něco natočit, ale nešlo to, pro změnu z důvodu problému psychického, kdy jsem se srovnával po reakci kamarádky, která reagovala na jednu mojí starší reakci (viz. Kristiáne, vstávej) a současně chtěla reakci ode mě. Což byl problém, protože jakákoliv moje odpověď by působila nějak špatně. 

Nakonec jsem reakci dopsal v pátek pozdě v noci do emailu a raději ji poslal až v sobotu a to až poté, co jsem popsal svůj sen "To jsem (trochu) přehnal"

V sobotu jsem si dotočil druhou verzi druhého vánočního videa (na první vánoční svátek) a mám chuť si natočit třetí možnost a až pak si vybírat z těchto dvou. Na první verzi jsem už zanevřel...

Sobota odpoledne byla vyhrazena na pivko s kamarády. To  proběhlo v pohodě v novém minipivovaru.

Neděle dopoledne proběhla v klasickém duchu - odvést mamku do kostela na bohoslužbu, zkontrolovat dění u hrobu na hřbitově. Pak ale nastala výjimka a já zajel do hypermarketu s podzemním parkovištěm a jal se nakupovat věci, které se opomněly nakoupit ve čtvrtek. Po ježdění po několika patrech jsem se zastavil u auta s plným nákupním košíkem a hle - klíček od auta nikde.

O deset šedivých vlasů později stojím v trenýrkách u auta (* to přeháním), všechny kapsičky vysypané a klíče nikde. O dalších pět šedivých vlasů později je zcela vysypaná taštička a klíče nikde. Podíval jsem se přes okénko do auta, klíče nikde.

Nepřeji Vám zažít tuto situaci, kdy nemáte šanci během 45 minut získat náhradní klíče, kdy netušíte jestli nepřijde někdo cizí a s autem vám neodjede...

Pak jsem znovu sáhl na tašku otevřel dokladovou sekci .. a vytáhl klíče od auta................................

Jak se dostaly klíče na toto nesmyslném místo, kam lezu jen v nejnutnějším případě, mi do dneška nikdo nevysvětlil... Zničilo mě to tak, že jsem ani nebyl u premiéry svého nedělního videa...

Zvláštností neděle odpoledne bylo, že jsem ještě dvakrát hledal kliče od auta a to už jsem sebou měl i klíče náhradní, abych se nenervoval a při ukládání normálních klíčů jsem si dával sakra pozor, kam je dávám...

To jsem (trochu) přehnal

Hodně přemýšlím o tomto REMAKE snu a současně ho srovnávám s realitou... a také přemýšlím o současném dění, které ale se snem zdánlivě nesouvisí

Přicházím po dvoře k zadnímu vchodu domku sloužícího jako výminek, kde žila dlouho má babička, jež je v reálu mrtvá už docela dlouho, a na výminku už nikdo nebydlí, takže chátrá. A tak i ve snu nevypadá úplně dobře, stojí nahnutě na jednu stranu, takže ani dřevěné dveře nejdou snadno otevřít. 

Posléze vystoupám do poloviny schodů, kde je mezi zdí a schody malá dírka a tam se zastavuji. Nejsem zcela spokojen se stavem domu, který se chci pokusit obnovit.

Sesílám tedy kouzlo, v rámci něhož žádám o obnovu stavu domu hlavně zdi a schody, ty zmiňuji. A pak do díry doslova nalévám z rukou manu (tj. energii pro kouzlo). Po dvou vteřinách udělám bleskovou diagnostiku - díra není zaplněna, zdá se, že dům ještě potřebuje trošku many navíc, aby se vzpamatoval. 

Nalívám další dvě vteřiny, a stále nic, přidávám další dvě vteřiny, to už mě lehce zabolí u žaludku, což znamená že jdu přes svojí magickou sílu, že se přepínám. Po dalších dvou vteřinách je díra konečně zaplněna, v chodbě se trošku rozsvítí, což mě malinko zarazí, ale ještě kouzlo dokončím, aby mana znovu neunikla, neboli uzavírám díru. Pak se rozhlédnu, abych zjistil škody, které jsem napáchal.

"To jsem přehnal" konstatuji, když zjistím, proč je na vrchu schodů v chodbě světleji. Zdejší zeď kolem dveří do dalšího pokoje je vymalována na bílo, po stěnách je udělaný váleček (pro budoucí generace: Válečkem se maloval obrazec jednou barvou typicky na bílou zeď, přičemž obrazec byl na válečku předem dán - pro detailnější vysvětlení si pusťte druhý díl českého sitkomu "Taková normální rodinka" díl druhý: - https://www.ceskatelevize.cz/porady/899654-takova-normalni-rodinka/dily/ )

Otevírám dveře do pokoje a ten je také vymalován do bíla, všechen nábytek je ve stavu, kdy se tento pokoj aktivně používal. Další místnosti jako chodba, špajz, opět krásně do bíla. A v další místnosti... a to valím  překvapeně oči...

"Ahoj babi!!" říkám radostně, babička sedící u stolu v kuchyni, opět krásně do bíla vymalované, se na mě otočí a ptá se: "Jak bylo v práci?", na což ji něco kratičce odpovím, ale to už se sen trhá a končí...

Pokud bych šel (tehdejším) reálnem ohledně malování, tak mi přijde, že v místě, kde mluvím ve snu o přehánění se malovalo jen tehdy, když zbyla barva, na druhou stranu tato chodba má většinu ploch kamennou, tedy bez omítky. Inu, starý kamenný dům..

Jak moc pravdivý by byl hovor s babičkou v reálu mohu posoudit jen z těch tří let, kdy už jsem pracoval a jezdil za babičkou v létě na víkendy, kdy se ale babička přímo na práci nikdy neptala. Na to jak se mám, to samozřejmě ano.

Ale je tu otázka jiná - proč právě tento sen a právě teď? Navíc, jak jsem psal už výše, je to REMAKE, neboli už tu sen s tím dějem byl. Tenkrát to bylo o tom, že kdosi celý dům začaroval, ale neuvědomuji si proč...

A tak otázky zůstávají. 

Má-li to ale být odezva na nejaktuálnější dění v reálu, tak by to znamenalo, že se vše vrací (vrátí?) do normálních kolejí...

Kristiáne, vstávej

Skladbu "Kristiáne vstávej" nazpívala zpěvačka Bára Basiková před mnoha lety a já sám ji zmiňoval v listopadu 2012 v článku Co jsem to jenom proboha poslouchal (42.)

Opětovně na ni letos přišel čas, protože jsem si pořídil Walkmana na magnetofonové kazety a po letech se dostal právě k této skladbě. 

Kdo četl včerejší sen, tak ví, že právě tato skladba "na přemýšlení" mě momentálně doprovází v okamžiku, kdy přemýšlím nad tím, co jsem řekl na konci srpna a co se mi teď vrátilo zpět. Reagovat na to budu muset...

Původní verze:

Z jednoho LIVE vysílání natáčeného z televize jsem si nahrál novější verzi, která na kazetě zní dobře a dle mě i lépe než originál, jenomže při pokusu o převod do MP3 a pak následně do formátu pro Youtube docela hodně utrpěla.... Což mě mrzí

A tak poslouchám daný LIVE koncert už podruhé dokolečka a snažím se srovnat myšlenky.

Nedobře převedená verze:

 

Doba se mění a někdy dost rychle, i v písničce. Nejnovější verze zní jinak a jinak by měla znít i má reakce ke kamarádce na tehdejší dění. 

Zřejmě jsem tehdy měl reagovat ne tak mnohoznačně, anebo jsem neměl provádět vysvětlování své tehdejší reakce tak dopodrobna.

Nejnovější verze:

 

Jednoduchá jednoslovná otázka "Proč?" tak rezonuje celým děním. Nevím, jestli ten dopis dnes vůbec dokončím a zda budu mít odvahu jej odeslat (hned po dopsání) :-(

Zmlkni!

 Jsem tam, kde bydlím v reálu a scházím do bývalé prádelny, kde je postavený dlouhý stůl, u něhož sedí dva, možná tři lidé. Na stropě jsou tři LED světla, které rozsvěcují. Všechny jen žmurkají, ale to co je zhruba nade mnou se na pár vteřin rozsvítí naplno. 

Odpovídám na otázky kolem našeho oddělení v reálné práci, kdy v poslední otázce říkám už lehce rozčileně: "Ono pro lenost a neschopnost se u nás propouštělo, proto už nejsme čtyři"

Je ale otázkou, jestli mě rozčiluje výslech(*) nebo to, co se má dít dál. V některých mých snech totiž nerozsvícení světel naplno něco signalizuje. Ostatně i já při poslední odpovědi vstávám a sleduji na chodbě skrz otevřené vchodové dveře, že k nám jde nezvaná návštěva - jako první muž v kravatě, druhý muž v montérkách, třetí pak muž v bílém plášti (asi doktor).

"Budu je muset vyhodit" žbrblám si pod vousy a jdu ven, ale hned za prahem se zastavím a udělám úkrok doprava. A pak zavřu vchodové dveře a na poslední chvilku z vnější strany vyndám klíče, které zachrastí stejně jako klíče od reálné pobočky P* a jsou i tak cítit v ruce. Tím pádem nikdo neprojde, ani ve snu ani v reálu není na této straně klika.

"Tak copak si přejete" řeknu kravaťákovi, který už přes zahrádku došel až ke mě. Napral mě levačkou do mého pravého ramene a "odebral mi slovo"

Tím sen skončil. Je úplně jasné, že mi mé podvědomé já signalizuje, že mám v nějaké současné nebo dokonce budoucí situaci zmlknout nebo v tom horším případě jsem měl zmlknout v nějakém minulém případě.

Ostatně v bodě, který jsem označil značkou (*) je právě jedno takové místo označeno. Mockrát ve snech hovořím s nějakým človíčkem a vždy, když nemám úplně pravdu, nebo se vytahuji či povyšuji nad jiné, nebo "jen" se mnou cloumá pýcha, je pak se mnou "zatočeno"

Tak uvidíme, jestli se tento sen (teprve) protne s realitou

UPDATE 18.9.2021

Protnul - měl jsem držet ústa přesně 23. 8. 2021 20:38 na Facebooku, jak se ukázalo 16.9.2021 odpoledne 

Shrnutí uplynulého týdne (36/2021)

 "Polovina zářiových narozeninových oslav za mnou, polovina přede mnou". Nějak tak bych mohl nazvat tento týden ...

Popisovat tento týden nějak nemohu, protože vždy po práci jsem se mohl jen divit, co jsem zase neudělal, výjezdy na pobočky jsou na stavu "nula".

Prostě a krásně - kombinace úmrtí a narozenin jdoucí rychle za sebou mě rozhodilo. Nebylo to jen "to", ale spíše chování jednotlivců. Nějak mi to běhalo v hlavě už od neděle, kdy se děly věci zde nepopsané a podle všeho to dopadne rozvodem...

A tak do popisu tohoto týdne padne až sobota, kdy jsem si vzal čas na výlet lodí po řece s naší odborovou organizací klasickou veřejnou turistickou lodní linkou zapojenou do integrované dopravy našeho kraje.

Měla to být krásná odpočinková jízda rozplánovaná do celého dne, včetně jízdy dalším vlakem, jež se loni posunul z kategorie "turistický" na "pravidelný", v obou případech placený krajem. Naprosto úmyslně jsem se nedíval na rozpis celého výletu, abych si nezkazil svoje představy.

Možná jsem se na ten rozpis podívat měl, a na výlet vůbec nejet, i když bych přišel o jednu - no možná dvě - světlé chvilky.

Nejprve předpověď počasí - víkend bude slunečný. Oukej, to beru. Páteční oprava říkala: občas přeháňky, tak jsem si přibalil pláštěnku.

Sobotní ráno na našem nádraží vypadalo skvěle, sluníčko svítilo, mráčky se přes něj honily, ale už po pár stovkách metrech jízdy, kdy se první vlak stočil bokem k horám a tam bylo nejenom temno, ale už byly vidět i provazce deště...

Dojezd na nádraží a přeběhnutí do přístaviště už bylo v začínajícím dešti. Tam stála úplně durch promočená lodní stevardka a loď nikde. Maně jsem si vzpomněl na Saturnina, který chtěl kvůli tetě Kateřině simulovat ztrátu lodě, ale stevardka řekla to, co bylo vidět i okem. Loď nejede z důvodu nedostatku vody v řece. Tedy nejede odsud, ale čeká nás nad zdymadlem.

Takže přeutíkat zpět a najít stanoviště náhradního autobusu, naštěstí popis "od mostku doleva" byl dostačující a kloubová Karosa bez čísla se zdála být tou správnou volbou. Stihl jsem si i sednout... Karosa jela cca 5 kilometrů tam a pak dva zpátky, protože na výstupní místo busu (abychom nepřebíhali rušnou silnici) se musela dostat po otočení se na konečné pravidelné autobusové linky.

To už pršelo fest silně, takže si nás stevardka jen přetřídila podle místa výstupu (loď měla na lince asi šest zastávek) a jízdenky si odkontrolovala až když jsme byli naloděni. Naše skupinka čítající 2,5% naší místní odborové organizace se vešla k jednomu stolu u baru.

Loď se pak 30 minut rovnala do jízdního řádu tím, že stála na místě, tak dlouho by jinak trval průjezd zdymadlem včetně nějaké té jízdy před a za zdymadlem. Stihli jsme dát štrůdlík i grog...

A pak se jelo, z reproduktorů na určených místech běžel komentář toho, co vidíme, případně hlášení zastávek a do toho pršelo...

Pršet přestalo právě včas, abychom projeli druhým zdymadlem a mohli sledovat zdvih mimo dolní palubu v baru, ale hezky pěkně na vzduchu na přídi (ještě se mohlo být na zádi, ale to bych musel projít skrz horní palubu, kde se mluvilo německy a pilo pivo tak rychle, že servírka nestíhala nosit.

Pak jsme vystoupili i my, a já očekával věci příští, vědouc, že onen speciální vlak jede buďto za 45 minut, nebo až za dvě hodiny a 45 minut, současně jsem sledoval i nebe, které hrozilo dalším deštěm. Šli jsme na oběd, který byl v rámci výletu pro mě zadarmo. Než ho donesli, byl vlak v čudu a na mojí ruku začalo krápat - seděl jsem na krajním místě.

Tudíž padla jak jízda vlakem, tak i nějaké to další dění a stejnou cestou jak jsme jeli sem jsme začali cestovat zpět. Znamenalo to utíkání na přístaviště, kdy já a nejzdatnější kolegyně dosprintovali k nyní již suché stevardce a hodili řeč, než dorazili ostatní. Bylo to zbytečné, do odjezdu zbývalo ještě pět minut. Ani jsme nemuseli lovit náš celodenní skupinový "krajský" lístek, paní stevardka si nás pamatovala. 

První část cesty pršelo, padl další grog, druhou polovinu cesty jsem už seděl na zádi a nechal si čechrat vlasy větrem vzniknuvším od naší rychlé jízdy. Podobně rychle jel pak i náhradní autobus, takže jsme tryskem přeběhli na nástupiště, kde už měl stát osobní vlak směrem domů. Nestál tam...

Ale na zadní koleji stát zpožděný rychlík, který měl být už dávno pryč, takže následoval další běh tryskem do podchodu a pak po schodech nahoru, kdy už do hvizdotu píšťalky vlakvedoucího vběhla naše skvadra a nastoupila.

Zbytek cesty byl pro mě pohodový, ale všechna děvčata si dala běh na spoj MHD, mě to do našich končin jezdí jednou za hodinu...

V neděli jsem prakticky nevyšel ze svého pokoje... :-( Konečně jsem se ale vzchopil a začal zase sociálně reagovat na zprávy po sociálních sítích...