To, co se dělo dnes nad ránem byl poměrně drsný zážitek, ale ne pro mě, já v této přihodě vystupuji jako kladný hrdina a zachránce :-) (trošku mi to připomíná mé starší ochráncovské sny, které dopadly uspokojivě pro mě)
Jsem u kamaráda A* v J* v domku, se mnou dalších 14 lidí a radíli jsme se nad naším táborem, který organizujeme. V noci z pátku na sobotu jsme končili s poradou o půlnoci a poctivě jsme všichni do půlhodiny zalehli. Spal jsem dobře, ale vzbudil jsem se už v půl šesté, jako bych měl jít do práce. Měl jsem divný sen, ve kterém někdo zdáli volal "POMOC, POMOC" spolu s nějakým bušením a ukázalo se, že to není sen, ale skutečnost.
Zamyslel jsem se a v úplném prvopočátku měl dojem, že jeden z kamarádů se opil a dělá brajgl. Po minutě, co jsem se probíral a hledal brýle mi přišlo, že to volá kamarádka I* a ta rozhodně nepije. To mě donutilo vstát a vyjít na chodbu a zaposlouchat se, odkud se zvuk nese. Že by se šla I* projít ven do deště a teď nemůže dovnitř? Ale to by asi nevolala o pomoc.
Rozsvícený záchod a hluk odtamtud mi napověděl, kde vznikl problém. Kamarádka S* (tedy nikoliv I*) za sebou zavřela dveře a pak prasklo pérko v mechanismu kliky. Byla tam podle svých slov zavřená déle jak hodinu, možná i trošku déle a v podstatě už jen čekala, až půjde někdo na záchod a pomůže jí. Teď nastal "horor" pro mě, protože jsem začal hledat kamaráda A*, abych si od něj půjčil širší šroubovák. Žel dům má příliš zákoutí a tma s deštěm spolu s mojí rozepsalostí přispěla k tomu, že jsem kolegu nenašel.
Řešení bylo snadné, jen bylo potřeba se párkrát nadýchnout a zamyslet se. Jak to pak bylo snadné! V klidu jsem si sešel ke své taštičce, vytáhl počítačové šroubováčky - konkrétně ten nejširší, silou zatáhl za zaseknuté dveře až se mi vytvořila právě tak široká škvírka, abych vložil šroubovák a pak už stačilo jen 4x popostrčit zaseknutou západku směrem do kliky...
Dveře odskočily, západka a pérko mi padlo k nohám a já nalezl kamarádku ve velmi podivné pozici. Její slova, že měla vydýchaný vzduch a že zřejmě omdlela ve mě dodatečně vzbudila docela velký úlek. To, že vzduch proudil uzoulinkou škvírkou pode dveřmi mi velmi nepěkně připomněl jeden z mých snů (autobusový sen č. 21. Vzduchové cvičení)
Kamarádku jsem doprovodil k místnosti, kde spala a řekl jí, že jsem rád že je ráda, ale že nechci v rámci poděkování nic na co právě teď myslí, maximálně že chci jablíčko (ovoce, nikoliv chlast). To jsem si pak našel ve své tašce :-)
O dvě hodinky později se probudili ti, kteří jsou zvyklí vstávat časně a někteří též zaznamenali stejný hluk a podobně jako já v prvopočátku označili za původce napitého kamaráda O*. Jenže ten v posledních hodinách prakticky nepil. Ale uvědomte si to, že ...
Je 16:30 a kamarádce S* stále není moc dobře, ale prý si přivezla ještě nějaké další bolístky ssebou, tak to prý není z přidušení. Ostatně spíš než přidušení to byla klaustrofobie...
