V pátek, kdy probíhala v Praze porada táborových vedoucích a z ní se jelo autobusem 15 minut na jeden z okrajů Prahy, kde část vedoucích v Praze nebydlících měla přespat v rozestavěném domě - hlavní část porady totiž končila ve 22 hodin.
Jel jsem s kamarádkou - spolumajitelkou onoho domu, která měla zřejmě začínající angínu, jenž se každou minutou zhoršovala. Pokud jsem při výstupu z autobusu měl zaregistrovat, že už jsem zde někdy byl, tak jsem nezareagoval, vždyť kolik zastávek má u sebe tabákový stánek a kolik z nich má za ní nějaké nákupní středisko z éry socialismu...
To až vstup do rozestavěného domu a rozsvícení "stavebního reflektoru" se zvláštně zakroucenou spořivou zářivkou mě probral. Světlo dopadlo na tři úzká okna, jenž ale na výšku měla víc jak dva metry, tedy věc kterou nějak moc často v domech nenajdete. Bylo mi jasné, že jsem astrálně cestoval, protože jsem skorem věděl co přijde - exkurze po domě a jeho okolí.
Každopádně jsem byl v klidu podobně jako před pár dny v Žamberku, ten dnešní sen navíc nebyl o tom, že se následně něco semele, někam budu muset utéct nebo tak něco podobného. (*) Než na to zapomenu - jsem si stoprocentně jist, že jsem tu byl v reálu vůbec poprvé.
Zahrada byla stejná jako ve snu - jedna polovina udělaná, zelený trávník ohraničený tůjemi a drobnými kamínky , druhá byla zaneřáděná plevelem a nějakým tím stavebním materiálem. Tady se sen trošku rozešel s realitou, protože důvod neobdělání druhé poloviny zahrady ve snu byl jistojistě jiný...
Každopádně v domě jsem ještě podle snu poznal provizorní kuchyň kde jsem pak nakonec spal na karimatce, koupelnu pro hosty a technologickou místnost, v každé z nich byla nějaká zvláštnost, kterou jsem v reálu ještě neviděl, u kuchyně a technologické místnosti za to mohl stupeň rozestavěnosti či provizorních řešení
----------
(*) každopádně varoval před "vinárnou" (nevstupovat, nebezpečí pádu do prohlubně) a "technologickou místností" (na nic nešahat)
