Skutečné dějiny našeho státu v dvacátém století se až na rok 1918 ve školách v podstatě neučí. Také přestalo být politicky korektní ukazovat, co se dělo za války zde v Protektorátu a co po válce. Zvláště jakékoliv poznámky, fotografie anebo dokumenty o zločinech nacistů se vypařily jako pára nad hrncem. Jaký to rozdíl třeba od Německa, kde se pořádají výstavy o zločinech nacismu, o zločinech Wehrmachtu, děti se učí, co to byl nacismus či holocaust…
zdroj: HISTORIE: Krvavé jaro roku 1945 (1)
První díl tohoto povídání vyšlé na Neviditelném psu povídají velmi zajímavé věci o tom, kterak Sudety jako takové po zabrání němci samostatně nikdy neexistovaly (byly rozděleny do několika jiných německých žup), o tom, kdo "vynalezl" pochody smrti (ne milé děti, nebyli to zlí češi divoce vyhánějící němce po skončení války) a co se dělo při ústupu němců před postupující frontou. [HISTORIE: Krvavé jaro roku 1945 (1)]
Druhý díl pak ukazuje dění na konci války a pokládá základní kriminalistické otázky "Kdo? Co? Kdy? Kde? Jak? Čím? Proč?" a snaží se na ně odpovídat a též reaguje na označování všech lidí, kteří se od ledna 1945 přidali k partyzánům jako partyzány "za pět minut dvanáct". Ano, někdo takový jistojistě byl, ale ... ? [HISTORIE: Krvavé jaro roku 1945 (2)]