Po víkendu v Růžené následoval další společný víkend. Už jsem tu o něm psal, že jsem na něm dostal vynadáno a že jsem se na něm účastnil třech různých schůzí, na některých z nich jako činovník občanského sdružení...
Zde na našem letním tábořišti se kupodivu nesetkávám s příznaky astrálního cestování, ale o tomto víkendu mi toto nechtěně podsunula kamarádka. V sobotu dopoledne jsme seděli na schodech do jídelny a pak příchozí vítr z nějaké vzdálené bouřky zacvičil s okenicemi a jedna se s bouchnutím přivřela. Kolegové něco prodiskutovávali (já v té době už asi 5 minut mlčel), takže jsem vstal, přešel celou loučku k "mé" chatičce, zaplul za ní, zajistil okenici a vrátil se zpět. "Opět si v jiném světě Peline?" optala se zvědavě a já jí odpověděl, že bouchala má okenice. Jak jsem to poznal si nechávám pro sebe :-)
Měl jsem ale jeden tramvajový sen ze soboty na neděli (tedy ještě před zmiňovanými schůzemi) a vystupovali v něm revizoři. Kdo očekává tradiční "masakr", kdy to se mnou nedopadne dobře, ten se tentokrát zmýlil. Začínám mít dojem, že k symbolům ze snů, kdy rozpoznávám různé stavy tramvají a autobusů, budu muset zařadit i revizory.
Nastupuji do kloubové tramvaje na zastávce "Ústřední hřbitov" (tramvajová zastávka v Brně) a sedám si úplně vzadu, abych měl přehled. Na další zastávce přistupují dva revizoři a tomu jednomu, konkrétně ženě, připadám podezřele, protože jde přes celý vůz ke mně. Po tradičním "dobrý den, kontrola jízdenek" sahám do brašny a vytahuji průhledné desky kde je vloženo několik papírů s hlavičkou dopravního podniku a ženě vysvětluji, že dělám výzkum na téma "zdali stejnou tramvají jezdí stejní lidé". Ta se podivuje, jak to dokážu poznat a na to jí něco v poklidu odpovím. Pak po mě chce jízdenku, načež já se stále stejným poklidem z desek vyklepnu svazeček předznačených jízdenek s datumem a hodinou jízdy se slovy, že pokud chce, může si správnou jízdenku najít, ale protože já se nemohu splést, když jezdím stále stejným vozem, tak si sem jist, že na černo nejedu. Jízdenka tam opravdu je, žena mi je s díky vrací. Sen končí...........
V tom snu cítím, že od nastoupení až po konec snu jsem naprosto v pohodě, ani na chvilenku se nezačnu mračit nebo se čílit, nebo snad dokonce se té ženě vysmívat. Papíry a jízdenky podané mám naprosto v pořádku.
Jako by to korespondovalo s tím víkendem, kdy jakožto činovník onoho sdružení mám svědomí čisté a nemám pocit nesplněného úkolu. Možná to bylo i tím, že jsem měl po dlouhé době čas "vyhodit rychlost" a odpočinout si...
