Štítek "sny" na tomto příspěvku jistě nikoho nenechal na pochyby o čem bude řeč. Opět jsem astrálně cestoval, ale ... tentokrát to bylo jiné.
Úvod tohoto víkendu bych mohl uvést hláškou, kterou jsem pak dával k dobru celý zbytek dne: "Nikdy nezvedejte telefon 5 minut před koncem pracovní doby, zvlášť když se blíží dovolená". Já to zvedl a hned bylo o první hodinové zpoždění na mé trase víc. Ale i tak jsem jel o tři hodiny později než kolega Jarda, přesto jsem ale chytil kolonu stejnou jako on (na 11-tém kilometru se stále staví respektive bourá), abych pak chytil ještě jednu o kus dál kvůli havárce. Snad poprvé jsem vytvářel nouzový pruh na tříproudé dálnici, aby tam mohla projet policie. Nasekl jsem si tak oběma kolonami druhou zpožďovací hodinku, abych pak u Mirošovic vypadl na silnici č.3.
Já hlupák, kdybych udělal to samé co náš další kamarád a vyjel z Prahy po strakonické a propletl se pak do cíle cesty někde od Příbrami, udělal bych lépe, anebo se tomu všemu vyhl mimo dálnice, jak mě napadlo až teď při psaní příspěvku.
Každopádně od dvojměstí Sedlec-Prčice jsem jel po neznámých silničkách a už se stmívalo a mě tahle silnička přesto začala připadat nějaká moc povědomá, stále stoupala do kopce ...
Jedu s přáteli do míst, kde se zachovalo ještě něco málo českého, co je trpěno, ale už moc dlouho trpěno nebude, moc bych se divil, kdyby jo. Odbočuji z hlavní silnice na úzkou asfaltku a koukám se doleva, kde je místo, kam chci dojet - chatkový tábor. Svítí tam jediná žárovka, jak se zdá přes stromy. Ale kudy tam, do bezpečí? V reálu přehlížím správnou odbočku, co v té tmě nešla rozpoznat.
Vjíždím do vesnice, ale silnice je úzká uzoučká a všechny domy jsou potmě, zde už německý problém přinesl své ovoce, takže jedu pomalu, fakt netuším co mě může čekat a snad se i bojím pasti. Když pak vesnice skončila a silnice ne a ne zatočit k táboru, ba se naopak stáčí směrem opačným, mám toho dost. Zastavuji a......
Tady musím snový popis zastavit, neboť zde se dění poněkud větví, jako bych tu měl sny dva, jeden pravý, přímo z astrálního cestování a druhý, který ho napodoboval.
Větev první: Kolegové z auto chtějí čúrat, vystupují z auta, vítr je odfoukne pryč, otáčím auto, jedu zpět, sen končí
Větev druhá: Kolegové z auta chtějí čúrat, ale vítr je tak silný, že se chytají dveří od auta a lezou zpět. Hledám mapu, rozsvěcím žárovičky na zrcátku, ale osvětlení poblikává, mapa se mi rozmazává před očima, takže volám vysílačkou volačku "Fiona"
V reálu: Na zrcátku mám tři žárovičky a jen dvě si přepl na trvalé svícení. Třetí se rozsvěcela a zhasínala podle stavu otevřenosti dveří. Na drobná písmenka po celodenním čučení do PC a vyhledávání silnice bez krajních čar jsem už fakt neviděl. Ve snu mě to štvalo, v reálu jsem vzal brýle na čtení. Pochopitelně tam chatkový tábor zakreslený nebyl, takže jsem zvedl mobil. To, že ve snu mám vysílačku je prosté, v době kdy se mi sen zdál prostě ještě mobily nebyly. Kamarádka to zvedla, zeptala se kde bloudíme a pak mi řekla že jsem tu odbočku přejel a byla těsně před vesnicí. Takže jsem projel opatrně vesnicí zpět, přesně podle jednoho ze snů potkal dvě dámy z vlčákem a pak dojel až na místo.
Při parkování mi přišlo, že se pod zadními koly půda trošku zhoupla, ale řešil jsem to pak až ráno, (a popíšu to v dalším příspěvku,) protože vůkol byla černočerná tma. Díky tomu že byla tma jsem přišel o přehršel detailů z dalších snů či pokračování tohoto, ale později jsem je alespoň viděl ve správném světle.
Opravdovou astrální facku jsem ale dostal, když mě kolega IT vedl do chatičky a hned před jídelnou pronesl "Pozor strouha". Mohl jsem prstem ukázat, do které chatičky mě dovede. Do té krajní, která měla ze stromků zvláštně udělanou zástěnu. A já měl opět pocit, jako bych tu měl snů poněkud více, ale špatně se mi je od sebe odděluje...
Každopádně i jídelna mi připomněla další části nějakého z těchto snů, ale o tom už hovořím ve videu, obdobně jako o chatičce zmíněné o odstavec dříve.
Žádné komentáře:
Okomentovat