Počasí s námi docela cvičí, z pobočky P* mohu ohlásit sněžení z dnešní 10-té hodiny ranní a podle hlášek na facebooku kamarádů mohu soudit, že sněžilo i na pobočce B*, která je od hor vzdálená 10 kilometrů a to už je opravdu hodně, aby se sněžení "netrefilo" na hory a podhůří.
Šok, že sněží 3. května na mě ale nepřišel, mám dva zážitky, které se tomu vyrovnají.
Prvního května roku 198* jsem měl přikázáno přijít do školy o hodinku dřív než ostatní děti, které pak měly hromadně jít jako členové prvomájového průvodu za naší školu s transparenty. Já dostal také jeden, na němž byla číslice následované písmeny ZŠ znamenající pořadové číslo naší školy ve městě a měl vyrazit na náměstí mezi prvními. Tam si nás měl pořadatel postavit tak šikovně, aby příchozí průvod od školy věděl, kam má zatočit. Naplánované dobře, ale na cestě na náměstí, trvající 20 minut skrz uličky a parčíky mě dostihla a předběhla sněhová přeháňka. Jak jsem mohl vypadat ve světlé riflové bundičce, když na mě padla směs vloček a velmi studené vody nemusím předesílat, pořadatel si nás rozestavěl a bylo mu to jedno, zmoknutých nás tam bylo dost ( =ti co se neměli kde schovat). Když mě pak viděl ředitel jdoucí v čele průvodu, zachoval se rozumně (což byl ale vždy). Pískl na mého spolužáka ze třídy, předal jsem mu transparent a s ředitelským příkazem "jdi rychle domů" odešel.
Čili v tomto případě pouze posouvám pomyslný rekordní datum o dva dny dál...
Nikdy ale nezapomenu na naše rodinné stanování v kempu v okresu Jindřichův Hradec. Na stejné místo jsme v té době už jezdili nějakých deset let, přesný rok si nevzpomenu, ale protože tam byla s námi i máma, řeknu, že to byl rok z desetiletí 198*. Za těch deset let, co jsme tam jezdili v období začátku července jsme věděli, že vždy přišla právě jedna bouřka, která byla hnusná, ošklivá, nebezpečná a pak i nějaké další bouřky. Měli jsme tedy i dost pozorování na to, abychom věděli, ze kterého směru chodí tyto špatné bouřky. Takže v onen inkriminovaný den, jsem já a můj synovec přilítli od krámku s pokřikem: "Bouřka jde od hájku a mraky jsou černé". V tu ránu vyletěl ze sesle podřimující manžel mojí sestry, drapsl do ruky sekyrku a jal se zatloukat kolíky mnohem hlouběji do země, než doposud byly. Taťka začal dělat totéž u našeho stanu, my děti stahovaly slídová okénka a jakmile to táta dodělal, přišel vítr předcházející tuto bouřku. Mohlo být tak 25 stupňů celsia, když začalo boží dopuštění a teplota šla dolů. Boží dopuštění končilo tím, že na zem spadla vrstvička sněhových vloček, která ale velmi rychle odtávala ...
Největší krizovka ale přišla těsně před rokem 2000, kdy tato bouřka z nesprávného směru přinesla větrnou smršť a podle toho, jak vypadaly stromy v cca padesátimetrovém pásu, naštěstí mimo loučky se stany, tak věřím i tomu, že nám tam proběhlo i nějaké místní tornádo....
Žádné komentáře:
Okomentovat