Když bych jí měl popsat, tak jsme měli projít určitý kus terénu za vedoucí této psychologické hry, nemluvit a vždy když se zastaví, tak se zamyslet.
První zastavení na kraji lesa na konci loučky. Loučka je chráněna náletovými dřevinami, za nimi začíná les. Zastavení jsem nazval "odpadkové" neboť na kraji lesa doslova svítila pet lahev s čímsi nepopsatelným. Pár z nás začalo tyto odpadky sbírat...Mezi zastavením prvním a druhým jsme šli po polní cestě, která byla z obou stran ohraničena kameny, aby se louka z jedné strany a les z druhé nerozšiřovaly do stran a také aby cesta neujížděla z mírňoučkého svahu.
Zastavení druhé, výhled do krajiny. Stáli jsme na maličké skalce, zjevně vyvřelina nějaké sopky a dívali se do dáli, jako bychom hleděli na cestu, která nás ještě v tomto světě čeká...
Zastavení třetí. Zde jsem si ukrutně musel dát pozor na své já, které při pohledu do této krajiny si myslelo, že je o necelých padesát kilometrů vedle v jiném místě, kam občas zajíždíme na akce. Mé já chtělo jít skrz planinu plnou pařezů, kde zřejmě došlo k újmě na stromech díky kyselým dešťům. Stromy se vykácely, ale planina byla ponechána svému osudu, takže tu a tam začaly růst náletové dřeviny a křoviny. Bříza například.
Proběhlo-li zastavení čtvrté, pak bylo velmi krátké, neboť se naše vedoucí zastavila u zídečky, která jakoby vypadla z oka těm zídkám, které byly u té cesty, jenže zde byla jen po jedné straně a cestu bych tu taky hledal asi jen velký naivka. Dovolím si předpokládat, že toto byla hranice pozemků. Než k ní dorazil zbytek naší party, už vedoucí hry opět šla dál ...
Zastavení páté bych nazval zastavením civilizačním, neboť mi do oka padla jako první vysílací věž, byla vidět nějaká vesnice, rybníky ...Celé tohle rozhlížení mělo své finále, kdy na jedné poměrně rozlehlé louce bylo zastoupeno snad vše, co jsme mohli za celou cestu potkat, každý z nás si měl najít místečko kde mu bude nejlépe...
Celá hra byla o tom, abychom nemluvili mezi sebou, všímali se okolí, pozorovali, jenže ono to člověku nedá, aby pozoroval sebe a ostatní.
Tím, že jsem věděl, že už určité části sobotního odpoledne znám ze svého astrálního cestování, tedy ze svého dalšího snu, mi bylo jasné, kde skončím, ale nebylo mi jasné proč, proto jsem se schválně nesoustředil rovnou na hledání onoho místa, ale zkusil jsem na to jít srdcem a zdravým rozumem. Na jednom kraji loučky bylo pět bříz poměrně blízko u sebe a vytvářelo jakýsi obrazec, vyrazil jsem poměrně rychle k této skupině.
Pak se mi ale otevřel výhled na jinou břízu na této loučce, která stála osamoceně s jedním křovíčkem. To místo mě chytilo dřív za srdce, až pak přišlo poznání, že to je to místo, které jsem měl ve snu. Položil jsem se na záda a zapřel na loktech a pobyl právě tolik času, než se ozvalo zvukové znamení tlučení dvou lžic do sebe...
Měl jsem čas o sobě přemýšlet, proč jsem se třeba hnal k první skupině bříz, která mi připomněla jinou skupinku bříz v lese, kam jsem se snažil chodit poměrně často a která pro mě má jistý symbolický význam, abych pak, až jsem poznal vše potřebné zvolil seskupení jiné? Když si toto přenese do reálného života, nechová se také tak? Nevrhá se po nějaké možnosti, aniž by znal vše potřebné, které mu nějakou věc ukáže v pravém světle?
Každopádně jsem si pro svojí potřebu natočil pár záběrů a pak ... pak zapadl do chatičky, abych si promyslel vše, co jsem za dnešek viděl v reálu, co jsem viděl ve snech a tak nějak poprvé po hodně dlouhé době se mi tahle směska snů, astrálního cestování a reálných zážitků přestala zamlouvat.
Začlo to už tím pomalejším odpoledním rozjezdem, který se mi moc nelíbil, jenže bohužel sám mám málo zkušeností s prací s malými dětmi, které chtějí blbnout a hrát si.
Tím, že jsem se díky chůzi na místo prvního stanoviště dostal do dalších ze svých snů mě ani tak nepřekvapilo, jako spíš vyhodilo z rovnováhy, neboť ve snu, který se se "skautskou" částí vázal se až přespříliš projevovala "německá stopa" mých nedobrých snů. Vím, že jsem touhle částí ve snu prošel celkem třikrát (ven-dovnitř-ven) a právě potřetí, když už se stmívalo a "němci" se těšili že si na své tanečky posvítí světlem a které by mě ubližovalo, jsem od "němců" nejvíce cítit odtažitost a pohrdání...
Když už se sen ukázal býti "astrálním", tak se zároveň ukázalo, že "německá" stopa byla slabá, ale v tomhle bodě u skautského tábora to jakoby bylo naopak. V dalším ze snů třeba prozkoumávám onu nedostavěnou budovu a typicky mě někdo přepadne zezadu, ale mezi námi - proč bych tam v reálu lezl? A pokud snad někdy budeme pořádat tábor tady, tak v té době už nebude budova v takovém stádiu rozestavěnosti...
Když se vrátím zpět k hrám a k reálu, tak obě hry (jak ta co jsem spolupořádal, tak i ta které jsem se účastnil) byly psychologické a stejné pohrdání co jsem znal ze snu jsem vycítil z lidí po skončení druhé hry. Vedoucí této hry po skončení neřekli ani "popel" a vrátili se do tábora dobře deset minut před ostatními, kterých byla menšina. A s těmi lidmi bych měl strávit na společenském dýchánku (konal-li by se zde), nebo hrál společenské hry?
