Abych si z jednoho dne pamatoval dva sny, tak to už se mi dlouho nestalo. Ale občas se tak stane, přičemž si myslím, že se tak stane pouze tehdy, když jdu spát odpočatý a v dobré náladě - což se mi tuto sobotu navečer splnilo. Celý den jsem odpočíval, případně dělal jen drobné úklidové práce a díky tomu konečně dohnal spánkový deficit z tábora a z prvního týdnu práce ...
Unavený ochránce
Jedu v malé dodávce a ležím mezi sedačkami ve druhé řadě a nohy mám už v nákladové části. Jednak je to proto, že všechny čtyři sedačky v obou řadách jsou obsazené mými kamarády, úplně vpředu vpravo je kamarádka S* (znáte ji ze snu S*+P* zachraňují život), kvůli které tuto noční jízdu podnikáme. Teď zrovna jedeme skrz město a veřejné osvětlení nám na tu cestu svítí. Jenže - některé lampy svítí jinak ... Ano, ten kdo pod nimi projel schytal začarování a pokud by ho schytal moc, byl by chycen vládci světa a potrestán. V noci se češi prostě pohybovat venku nesmějí.
Moje práce je tedy jasná - "čárinky, márinky, odčarovánky" zamumlám ve správnou chvíli, kdy se nám na zadním skle (ale i jinde) rozmázne mléčný povlak a vyšlu část svojí energie, která toto snadno odstraní. Ale má energie není bezedná a náš řidič to ví, proto doslova upaluje městem. Když pak začnu zaklínat bez zdrobnělinek, řidič velmi dobře chápe že je zle. Máme ale ukrutánské štěstí, dojíždíme na místo kde potřebujeme být a v blízké boční ulici osvětlení není. Po zabrždění na tomto skvělém místě naposledy posílám své odčarovávací kouzlo a zmožen šílenou únavou padám hlavou na deku, kterou tam mám právě pro tuto příležitost nastraženou mezi sedačkami a omdlévám.
Po probrání vyjdu ven do takového pošmourného dopoledne, kde je nějaká příbuzná S* sedící na chodníku a zjevně čekající na mě. Její auto stojí opodál a ona má na klíně položenou velkou cívku z auta. Je poškozená, jedna její část má vytržené drátky, jiná část je připečená a jednou za desítku vteřin se z cívky zajiskří. "Tu zahoďte" říkám té paní po drobném zamyšlení a ta mě poslechla. Mrskla ji kamsi doleva, kde stála kostra zničeného autokaru....
Tady se na chvilku zastavím - je zjevné, že jsem té paní nemohl pomoci, otázkou je proč přesně. Fungují má kouzla v tomto snu jen v noci? (Takové sny jsem už také měl) Mé kouzlo umí odstranit jen začarování, ale přetrhané drátky nespraví? (I to už tu bylo) Nebo "jen" nemám dost sil, vždyť jsem se před minutkou probral ze mdlob? Jako vždy zůstanou mé otázky bez odpovědi ... :-(
Každopádně už jsem kamarádům ani té paní na nic, anebo za to mohou (či "mohou") mí příbuzní kteří jdou zrovna náhodou kolem, takže se od kamarádů odpojuji a s příbuznými jdu do města na nábřeží místní říčky ...
Virtuální realita
Jsem zavřený ve velkém bludišti místností a chodeb, na sobě mám speciální oblek, který se proměňuje podle toho, jak si zrovna plním své úkoly. Toto bludiště je totiž jedna velká virtuální realita, v ní se hraje jakási bojová hra a já sám jsem její účastník. Hraju hru s kamarády (jenž letos v reálu byli vedoucími na táboře) a další partou, ale na můj vkus se hra začíná zvrhávat, když už začínáme bojovat i mezi sebou. Oblek co máme na sobě navíc některá zranění až příliš dobře přenáší až na tělo. Doufám, že vždy jen pocitově....
Můj oblek je změněný aktuálně na poměrně tvrdé brnění a místnosti kterými procházím se proměňují též. Teď zrovna se v jedné z nich vytvořila jakási brána, ale mezi jejími zdmi je voda. Proskakuji jí, pár lidí od sebe prudce odstrčím, oblek mi na to dodává sílu a procházím dál. Mám štěstí v tom, že vcházím do cílové místnosti, kde je velké STOP tlačítko a se mnou se sem dostává i kamarád A*zJ*. Jsme tu oba za stejným cílem, udělat tomu řádění přítrž. Jak je to snadné, uděláme jednoduchoučké "cvak". Oblek se mi přetvaruje do čehosi, co bych nazval lesklý neoprémový oblek, místnost se též promění a zviditelní asi osm počítačů. Jdu ke svému, vypínám jej a odpojuji. Kamarád činí totéž a tak si ani nemusíme cokoliv říkat. Já si svůj počítač beru a odcházím z místnosti ven. Je konec, jak doufám ...
Jenže abych se z této budovy virtuální reality dostal ven, musím projít do jiné části komplexu, kde je východ. Jdu i s počítačem v podpaždí. V podlaze u dveří (ta nyní ve vypnutém stavu virtuální reality vypadá jako pontonový most a podobně vypadají i stěny), které vedou směrem zpět je žlábek a v něm je založený klíč. Vyndavám jej a otevírám si. Dveře vyjedou nahoru a já projdu. A pak ještě jednou totéž u dalších dveří.
Jenže pak vejdu do další místnosti a už opět vidím bránu. Zřejmě nezajela do podlahy, když jsme stoply virtuální realitu, pomyslím si, ostatně teď se dá brána obejít suchou nohou, když ji nikdo nebrání. Jenže ....
Cítím, že se můj oblek pro virtuální realitu probouzí k životu a na dvou místech cítím tlak. Na obleku se vytvarovala nějaká křídla či co, já se nadzvedl pár centimetrů nad zem a proletěl skrz bránu. Už se ani nedívám jestli mi tam ta křídla zůstala a procházím do další místnosti. Ta se změnila na dílničku a tak si tam na ponk odkládám svůj počítač a rozhlížím se. Podlaha se náhle pode mnou propadla a ponk tak stojí na břehu laguny. Nepadám, vznáším se nad vodou. Je mi jasné, že vše začíná nanovo, dokud virtuálku znova nevypnu, ven z ní se teď rozhodně nedostanu - dveře ven neuvidím. A tak vyčkávám na protivníky, kteří se pomalu ke mě blíží. Mají tmavé masky na obličejích. Budou to mí kamarádi? :-(
(Jak si chytří domysleli, mám z tábora něco v podvědomí a pokud je tento druhý sen "věštecký", pak by mě zajímalo, co přesně předvídá)
