Dnešní sen si nějak moc příliš nepamatuju, jen jeho děsivé části a ty byly dvě.
1) Byl jsem s dětmi a dalšími lidmi někde v parčíku, děti si hrály, matky štrikovaly svetříky, všude byl klid a mír a já pokukoval po jednom děcku. Najednou mu nožička zajela pod hlínu a dítko to začalo zkoumat. Taková krásna dutinka na hraní ...
Okamžitě jsem k němu startoval, takovéhle podivnosti v parku (díry v reálu díky tunelu Blanka loni a letos ve Stromovce strašily) se přeci nedějí a zvlášť ne pak další podobné díry, které se kolem děcka začínají množit. "Zdrhejte, zeměkoule praská!" zaječel jsem a kdo mě bystře poslechl, ten se zachráníl.
Náhle totiž nedržím to děcko, ale svojí matku. Já stojím asi 10 čísel od ohromné díry, která je příšerně hluboká (jako by někdo zeměkouli prostřelil ohromným dělem) - prostě přes celou zeměkouli. Vidím až dolů a vidím jak to strhává Australany nad díru, tu přelétávají a mizí mi z dohledu. Svou matku držím za ruce a ta vlaje vodorovně nad dírou, jak jí cosi strhává na druhou stranu ...
(ani nevím, jestli se mi jí podařilo ve snu zachránit... Každopádně jsem dopoledne zkusmo zavolal domů, jestli je vše OK. Také nevím, proč to nestrhlo mě, ale lidi z blízkosti kolem mě ano)
2) Díry sebou vzaly dost domů i lidí, takže se pak řešilo, kam se nastěhují ti, co přežili, ale jejich dům ne. Se mnou v baráku měl bydlet kolega z práce, kterého musím nejméně ...
Večer jdu místy, kde byla ta ohromná díra. Teď tu není nic a v okolních domech vyhrává příjemná hudba z rádia, jako by se nic podivného nestalo...
Proč toto vzniklo asi tušíte - jsem v Praze na školení, chci jít do Stromovky na procházku, v práci jiný z kolegů dal výpověď a "ten druhý mi zůstal na krku". A jako bonus po tomto snu mi šéf dnes dopoledne naznačil že onen můj nejméně oblíbený kolega nám chce dohazovat náhradu do týmu...
