Když se tak dívám na své silvestrovské zápisky, říkám si, že začínají stejně.
"Sedím si tak u počítače, sám, a dívám se..."
Doba koronavirová a zákaz vycházení spolu se zavřenými hospodami udělalo letos své, takže se mi podařilo sejít se se třemi kamarády a zapařit si nějakou tu kooperativní hru. Záznamy z některých her dám v některém Gameplay videu, spolu s patřičným komentářem....
Jinak jsem měl připraveno jen jedno video, které si shlédnu dodatečně:
Televarieté - Silvestr 1982
Hráli jsme tentokrát tak dlouho, že mi zbylo jen 15 minut do již tradičního silvestrovského videa, které jsem točil na záznam a pak - díky nepotřebování střihu - rychle po půlnoci nahrál na Youtube, doskočilo mi tam ještě s loňským datumem. Alespoň je zaznamenáno tam, kde být má :-)
Ve videu hovořím o novinkách co chystám a pak osamoceně(?) a tiše čekám na Nový rok...
Schválně jsem čekal, jak to bude s rachejtličkama kolem mě a jak hodně bude dodržován zákaz vycházení - no, podle zvuků z mikrofonu, který jsem nastražil za okno zevnitř, si umíte udělat představu. A aby nebyla zkreslená, tak dodám, že toho bylo trošku méně než loni...
Poslední vánoční dárek si přál, alespoň si myslím, samotný autor mapy Modřany, který poprosil o projetí vánoční verze jeho mapy
A bylo to zajímavé, protože navigace je tu řešena pomocí barevných čar na silnici...
Úmyslně jsem si vzal tento autobus, protože na náledí si automaticky zamkne diferenciál ("zavře uzávěrku"), když zjistí, že se zadní kola točí nestejně rychle.
Tak přeci jen ještě jeden vánoční dárek (a pak bude ještě jeden ;-) ), se kterým jsem tak úplně nepočítal, ale přáníčko "jeď na Děvín" jsem nakonec poslechl.
Hloupé je to, že jsem si neověřil, jakým směrem jel tuto mapu jeden z autorů mapy (vždy se snažím jezdit opačné směry), takže u linky 7 jsou dvě videa ve stejném směru. Vybral jsem si totiž směr, který se mi více líbil - a to aniž bych pořádně viděl celou trasu dopředu, ve videu ji jedu poprvé
Zajímavostí je tak situace od nějaké 36. minuty, kdy sjíždíme na jednokolejku a až na velice čestné vyjímky se ztratí veškerý AI provoz. Vypadalo to, jako by se tam nikomu nechtělo.
Druhým problémem jsou AI tramvaje - přestože nastaveny byly, neukázala se ani jedna. Skoro to vypadá, jako by je "vystřílelo" snížení priority plánovaného AI provozu na jedničku... Jako ano, trošku tramvají zmizet mělo, ale všechny???
Dnešní video není tak moc předtočené, jako videa předchozí. Přiznávám, že jsem původně čekal na nějakou trolejbusovou mapu nebo SIMT, ale kamarádka vyslovila jisté přání.
A tak když bylo jasné, že nová verze SIMTu nebude obsahovat sníh, nastal čas, na oprášení této mapy. Pochopitelně tak, abych se co nejvíc přiblížil vyslovenému přání
Původně jsem to chtěl jet opačně, ale v onom městě zmíněném na mapě jsem zabloudil a ... bylo to strašné. Nyní aspoň vím, že v těch jednosměrných uličkách jsem vynechal jednu šipku doprava.
Ale co už, zaklouzal jsem si, minimálně 2x odřel pravé zrcátko o lampu (hra tu kolizi nezapočítala, ale byla tam) a i docela se u natáčení pobavil, přestože je linka víc jak hodinová...
Předposlední týden v roce pro mě buďto znamená volno a poslední týden práci, nebo obojí naopak. Snažím se to tak dělat po dohodě s kolegy už mnoho let a pokud je v mém týmu kolegů víc jak jeden další, začíná toto střídání pokulhávat, takže po letech zjistím, že na mě nevyšlo vícetýdenní volno už pěkně dlouho...
Ale okej - v tomto týdnu mám tři dny dovolené, zbytek volných dní jsou vánoční svátky...
Střih
V pondělí, o svůj první den dovolené, jsem jel na původní pobočku dokončit balení drátů, racku a dalších elektro věcí...
V úterý, o svůj druhý den dovolené, jsem jel konečně na novou pobočku zapojovat kolegyním počítače. Vše v rouškách, protože první jsem propotil hodně rychle. Tehdy se tam mihla kolegyně I*E*...
... která ve středu telefonicky ohlásila, že je jí strašlivě špatně. Současně v úterý přišel email pro vedoucí pobočky *Q že jedna z jejích pracovních návštěv je pozitivní na covid, takže vedoucí pobočky *Q byla vystavena hned dvakrát šanci nakazit se, byl-li i druhý případ covidový. Samozřejmě i ve středu jsem se pobočkou Q* mihl i o svojí dovolenou.
Prostě paráda.
Středeční pozdní večer doma byl zpestřen absolutně nečekanou ranou, po které následovalo několikerým pádem nějakých věcí. Prostě a krásně: V čase 21:45 (plus minus) se složený vystřelovací deštík, dlouhodobě zapomenutý na nejvrchnější části věšáku, kde je police, rozhodl "vystřelit".
Nechápu to - byla-li to náhoda, tak přišla v hodně zajímavou chvíli. Bylo-li to znamení, tak čeho?
Jak jsem psal zde na blogu ve středu v článku "Nejdu spát...", tak jsem hodně přemýšlel, co z toho může padnout na mě. V případě oné návštěvy na *Q z logiky věci nic, protože já se s ní napřímo nepotkal, byl by to přenos přes onu vedoucí, čili jí v pondělí zavolám. V případě paní I*E* jsem se s ní potkal také na dobrou vzdálenost a oba jsme byly pod rouškou a na krátký čas.
Měl bych tedy být v klidu. Nejsem. Možná i proto, že mnoho mých přátel hlásí nákazy... Ale to bych se opakoval...
Čtvrtek a Štědrý den. Konečně volno, při kterém jsem zaspal všechny možné premiéry na Youtube, a uklízel jsem a zdobil stromek, abych pak najel na odpočívací mód.
Konec čtvrtka a páteční pozdní odpoledne patřilo hrám s kamarády, hráli jsme pro mě nové kooperativní hry, což byla lepší varianta než páteční brzce odpolední setkání s příbuznými nad vánočními dárky.
Nevím proč, ale trošku mi to štvalo, zvlášť při současné situaci, kdy to kolem mě kovidově hřmí a blýská se, díky čemuž si na 100% nejsem jistý, že v tom nejedu taky. Ano, psal jsem to tady v tomto týdnu, že bych v tom být neměl namočen.
Ano, kamarád J*K* mi to podal i z druhé strany - nemůžeš si být jist, že to tvůj příbuzný nepřivleče a nerozhází to po celé rodinné sešlosti... Dokopal jsem se k tomu se objednat na testy, aspoň si poprvé vyzkouším ty "testy zdarma"
Páteční rodinné setkání následovalo také nedělní rodinné setkání...
Opětovně o den později než byla premiéra druhého vánočního videa, abych se na něj mohl podívat s odstupem, ale také se znalostí reakcí diváků, hlavně jedné konkrétní divačky, pro níž byl tento vánoční dárek určen především.
Jak to ale občas u vánočních dárků bývá, hodí se tento vánoční dárek i jiným :-) Hodně jsem jeden čas uvoažoval nad tím, jestli si tento vánoční dárek nedávám spíše sobě, protože pluhovat jsem chtěl já, nikoliv kamarádka... Ta chtěla "jen" vánoční jízdu s tramvají.
Natočeno to bylo rychle, dokonce hned na druhý pokus (první byl určen jen na přezkoušení správného nastavení zvuku), ale bohužel, muselo dojít na několikero střihů. Jen velmi málo z nich se mi podařilo zamaskovat tak, že si jich nejde všimnout a vím tak o nich jen já. Anebo někdo, kdo bude hodně pozorně sledovat hodiny v červeném řádku zcela nahoře v obraze...
Je to prostě tak, je to betaverze mapy, (ostatně i proto jedu bez jízdního řádu) a ta má své mouchy. Chtěl jsem zajet pro toto video meziměsto, ale nechtělo se mi projíždět znovu Buchthalem...
Když to řeknu stručně: Pocitově je to video pro mě o fous lepší než včerejší, ale obrazově je to přesně naopak...
S odstupem jednoho dne se mohu podívat na první vánoční video (a bude to tak i s dalšími dvěma videi), a zhodnotit svůj výkon.
Předtáčel jsem ho ve stejný den, jako video "Jak zprovoznit mapu Ústí nad Labem" a to vyšlo na konci května 2020 a pak se ještě chvilku tvářil, že ho vlastně ještě nemám a že nevím, jak ho natočím.
Začínal jsem ho asi načtyřikrát a změnil jsem všechny autobusy na Škoda 706 RTO, aby to vypadalo alespoň trošku historicky, ale hned první záběr s napevno nakreslenou moderní Karosou mi to trošku kazil.
Samozřejmě se ve videu najdou chyby a kiksy, takže v první třech minutách se mi třikrát zatřese nebo zadrhne dojetím hlas, celkem 2x projel na červenou (kdo najde obě je machr), málem jsem nevyjel kopec před konečnou, kde jsem pak hudbou překryl určitá slova cestujících... ale co už. Takové bývají ručně dělané dárky, nejsou někdy úplně dokonalé, ale jsou dělány s láskou, což bývá velmi často obdarovaným kvitováno :-)
Nějak mě písnička "Nejdu spát" z hudebního horrůrku "Noční můry Nadi Urbánkové" nedá spát, dalo by se říci, ale důvod je pochopitelně jiný - koronavirový
V tomhle týdnu opravdu hřmí na poli koronavirovém a dost kolem mě a mých kamarádů a kamarádek.
Když to shrnu - nastávající matky s termínem porodu do 21 dnů, skoro všichni v rodině kam si na vánoce přivezli i babičku, teoreticky je v ohrožení i jedna má kolegyně a nezávisle na ní další dáma, která ulehla v úterý. S oběma jsem se potkal. Teď je středa a já se snažím uvědomit, jak velký kontakt jsem s nimi měl...
Samozřejmě i u nás se chystá malá sešlost na vánoce a je mi jasné že této sešlosti nemám šanci zabránit. Přitom už vím, že z mého pohledu jsem byl zarouškovaný, při stěhování/zapojování pc jsem si dával bacha a jídlo s pitím až po omytí rukou včetně desinfekce, atd., atd.
A je to tu! Celkem čtyři videa se s sněhem v následujích čtyřech dnech! A dneska samozřejmě taky :-)
Toto video bylo točeno jako poslední z této minisérie "Vánočních jízd 2020" a možná do něj mohlo patřit i video z vánoční linky SIMT (Vánoční linka roku 2020)...
Požadavek jednoho z autorů mapy Autoslava byl jasný - natoč mi letošní VL - ale hned po nájezdu programu jsem měl problém - najít aktuální repaint. Hledal jsem ho totiž podle reálné vánoční tramvaje v Bratislavě, ale nenašel. Naštěstí jsem si uvědomil, že jsem fotku viděl na webu Autoslavy a že to je KTčko... byl to sice až ten třetí typ, co mám, ale našel jsem.
Zajímavostí je, že jsem nebyl schopen dohledat fungující link na tuto tramvaj, jako by zmizel ze světa :-(
Kdo si povšiml, tak jsem nechal tu první skladbu dohrát bez toho, abych do ní něco říkal. Bál jsem se, že se dojmu a bude se mi třást hlas, a současně jsem chtěl tu krásu nechat zaznít celou...
Klouzání jsem si taky užil a je vidět, že jsem to první brždění ve videu podcenil. Ale pak jsem si to srovnal v hlavě a už to šlo docela dobře. Jsem sám se sebou spokojen a myslím, že to zaznělo i z posledního souvětí videa...
Podcenil jsem přípravu, a udělal obrovskou chybu...
Vypl jsem totiž OMSI v okamžiku, kdy jsem byl s tramvají na Dúbravce, a pak po jeho novém najetí a prohlédnutí schématu linek zjistil, že zrovinka odtamtud chci začínat. Jenomže tam nefunguje objevovací bod, což znamená najíždět s tramvají docela zdaleka. A na to nebyl čas...
A tak je projeta tramvajová linka 8 a 12 v opačném pořadí a přidán i autobus linka 22
k LIVE patří i toto povídací video o novinkách na mapě, které vyšlo včera.
Nevím nevím, jestli budu takové videa dělat, toto se mi moc nepovedlo. Jednak tím, že bylo moje úplně první (tohoto druhu), poté taky tím, že jsem na něj docela spěchal - konečná verze mapy mi byla dodána na poslední chvilku a než jsem si mapu rozpohyboval (bylo pár chybějících objektů), byla venku i první oprava... Nu což, stane se :-)
Původně se mi chtělo provést rozepsání po dnech, ale nakonec mi přišlo, že jsou všechny dny stejné. Což u pracovních dnů může být zajímavé, když se střídáme na týmy...
Jenomže má kolegyně z týmu B a můj kolega z týmu A mají současně dovolenou, příští týden se to pootočí. Znamenalo to jediné - jakožto jediný zbylý z původního trojčlenného týmu jsem si to musel "vyžrat". Bylo totiž lepší být v práci v kanclu a v den týmu A se tvářit, že tam nejsem, ale že zdvíhám telefony.
Samozřejmě jsem zjistil, že ve střídáních týmů je zase bordel, protože některé vedoucí zrušily střídání, a pozvaly do práce všechny lidi, aby v čase dovolených měly někoho v práci. Což se v době opět se zhoršující situace s koronavirem nemuselo vyplatit - při představě, že bude muset do karantény úplně každý přítomný z daného oddělení..
Dal jsem to, holt jsem po práci lítal namísto v roušce rovnou v respirátoru. Minimálně pro svůj klid...
Jak jsem psal minule u SIMTu, na velkém počítači mi hra nejprve nešla a později šla, ale bez volantu. Z toho dne, kdy k tomu došlo, je toto video. Nyní mi už hra funguje i s volantem, ale to není pro následující popis důležité.
Je o mě známo, že točím rád zajímavůstky, například SEV linky v OMSI - tedy linky výlukové, no a ve hře SIMT jsou kromě linek výlukových i linky speciální. Jednou z tradičních speciálních linek je linka "Q". Proč "Q" ? Třeba proto, že při troše představivosti v tomto písmenku někteří vidí zvon i se srdcem...
Autor hry se linku pokouší každý rok trošku obměňovat, letos dokonce tak, že z linky autobusové udělal trolejbusovou...
Zajímavostí této nové verze je, že trolejbusům častěji padají "tykadla", tedy oba sběrače z trolejí. Buďto tím, že si přehodíte špatně vzdušnou vyhybku, nebo když nějaké místo projedete špatně, nebo "jen" rychle.
Modlil jsem se, aby se mi to za jízdy nestalo, ale bál jsem se, takže povídání je namluveno dodatečně. Jak to tak bývá, neudělal jsem chybu, takže jsem linku dojel bez nehod. A pak se rozhodl, že si to alespoň jednou zkusím, takže na úplném konci tohoro videa je vidět, jak se s tím lopotím a nepovedlo se mi to dotáhnout...
Na blogu mi chybí dva kratší sny, které mají společné dvě věci - autobus a koncovou lokaci snu, což byla blízkost základní školy, kterou jsem navštěvoval. U toho druhého snu mě z jeho nezapsání omlouvá to, že se mi zdál teprve předevčírem...
Tak tedy sen č. 1 - povodeň u základky.
V podstatě se sen skládá z jednoho jediného obrazu a je barevný. Stojím na svahu vedoucího od plotu základky a sleduji, že je místo upraveno. Respektive svah tu už není - je tu do roviny dosypaná hlína už hezky porostlá trávou a je zakončena kamennou zdí. Pod touto zdí by měla být hlavní silnice, ale teče tu voda. Tedy abych nekecal - spíše stojí.
Pohled na protější břeh. Na konci původní silnice je postavena nižší zídka, protější břeh není zvednutý. ale je také obydlený. Po trávě zrovna přijel autobus, pár dětí vystoupilo a pár nastoupilo...
Pohled doleva směrem k mému bydlišti - protože v reálu hlavní silnice klesá dolů, klesala i ve snu - Tím pádem jsem viděl oooooobrovskou vodní plochu vedoucí až ke vzdáleným horám, zatopené domy, ale i polorozbořenou věž mešity(??) zhruba v místech mého domu.
Pohled doprava do centra města, ale i zde silnice v reálu klesá dolů a i ve snu klesala. Obraz zatopených domů, taktéž se mírně rozcházejících s realitou. Zde na mém svahu vidím další diváky, kteří se tiše dívají a oproti reálu je za budovou školy postaveno několik domů. Zřejmě tu bydli ti diváci....
Sen č. 2 - "Tak už sakra musím jet!"
Jsem na plácku blizoučko kruháče ke hřbitovu. V realitě tam stojí čerstvě otevřená moderní prosklená restaurace, ve snu tak ale ještě není a je tu plácek, kde stojí tři autobusy Karosa ŠM 11 a jsou všelijak natočeny, jakoby tři různí řidiči zaparkovali své autobusy náhodně na tomto plácku a přitom si nepřekážejí.
"Musím jet", říkám tak nějak všeobecně, ale stále mě cosi, co ve snu není řádně naznačeno, zdržuje.
"Tak už sakra musím jet!", naštvu se na sebe a popobíhám k mému autobusu, režisér mého barevného snu udělal v půli běhu prostřih a zařadil záběr, jak se dívám na to, jak se mi daří zastrčit chytrý telefon(?) do levé kapsy kalhot.
Po nástupu do mého autobusu (byly otevřené jen přední dveře) si všímám, že všechny přístroje na palubce jsou vyndané a díry překryté plechem s krémovou barvou sedící k původnímu odstínu vnitřku. Mě je to jedno, startovací tlačítko mám, takže....
Po nastartování si všímám, že nemám automatickou převodovku, ale vpravo od sebe mám řadící páku.
Pokud mě to mělo duševně rozházet, nebo jen prozkoušet, tak se nestalo ani jedno. "Musím zjistit, kde mám jedničku" říkám okamžitě s úsměvem. Další věcí, která mi to měla ztížit, je to, že jako jediný stojím čumákem do kopce. Zmáčknu spojku, vrazím řadící páku do polohy vlevo-nahoru, a ... dávám se do pohybu. Sice to na jedničku s hvězdičkou nebylo, motor v jednu pikosekundu šel pod volnoběhové otáčky, ale jel jsem.
A pak střih a jsem na svahu za základní školou, který vypadá reálně a na mě zbývá sjet z trávy nejprve na chodník a pak asfaltovou silnici....
Sen skončil a já nechápu proč jsem už z toho plácku na tu silnici nesjel a podle všeho jel po trávě hodně dlouho, obě lokace jsou vzdálené víc jak kilometr...
Mám-li nějak okomentovat moje sny, tak oba sny tu už byly. U prvního snu řeknu slovo REPRÍZA, protože si neuvědomuji rozdíly mezi sny, i když kdybych měl z obou snů fotku, možná byly zatopené trosky domů, či zatopené stále stojící domy postavené trošku jinak.
U druhého snu řeknu REMAKE, protože úsměv od nástupu do autobusu až po rozjezd na řadící páku mi připadají jako nové. Nejistota, jak sjet ten závěrečný svah zůstala.
Z pohledu psychologického si uvědomuji, že tento povodňový sen a předchozí povodňový (Třídírna duší) se mi zdály v době, kdy na mě dění kolem koronaviru (resp. čtení a poslech zpráv) doléhalo až přespříliš. Zdá se, že by v tom mohl být jistý vzorec.......
Co se týče jistoty pohybu s autobusem a hlavně to že (si) ho řídím sám a že vše i přes překážky funguje, hlavně brzdy, tak příručky rozborů snů hovoří jasně - sám si svůj život řídím a necítím ve snu žádný problém.
Tedy až na ten nešťastný sjezd ze svahu, který je i v reálu prudký tak, že to nedávají ani traktůrky sečící trávu. S ním si při psychologickém rozboru zatím nevím rady. A tak to pouštím z hlavy a uvidím, co mi to ukáže v reálném životě...
Nadpis, tak jak je napsán, asi po letech nikomu nic neřekne, ale:
1) Vyšla nová verze SIMT
2) ... ta ale nefungovala všem...
3) ... zvláště těm, kteří jezdili s volantem či jiným herním zařízením
A mě se podařilo z počítače, kde mi to právě nefungovalo, přejít na můj herní notebook, kde mi hra naskočila na první pokus. Video jsem si schovával, čekajíc, že se snad objeví řešení.
Řešení se postupně objevovalo, takže nejprve mi i na velkém počítači začala hra fungovat nejprve bez volantu, ale už se našla i obezlička pro mě, takže mi jde i volant.
Nakonec jsem se rozhodl vydat tuto verzi videa a novou vůbec netočit...
Také tento týden byl trošku chudší na zážitky, asi i proto, že na mě vyšel krátký týden v kovidovém pracovním střídání, takže první dva dny v týdnu byly pro mě homeofficovými...
Znamenalo to, že dopoledne jsem měl zapnutý pracovní notebook a čekal na zavolání kvůli poruše či problému, ale řešil jsem něco kolem OMSI a jistých křižovatek v jisté mapě jisté verze. Až odpoledne jsem řešil pravidelné pracovní věci, jež mám na starosti a samozřejmě i ty nepravidelné, které došly emailem...
Stihl jsem krásně všechno, i když jsem oba dny byl bez přestávky u počítače dobře deset hodin, což byl docela nápor na oči, příště si musím dělat přestávky po každé hodině, i kdyby jen na pět minut...
Ohledně té mapy docela pochybuji, že vyjde i v posunutém termínu 18.prosince, (v neděli už pochyboval i jeden z autorů). Nezdá se to, ale čtyři křižovatky, které jsem přečasovával a droboulince upravoval vzhledově mě s přestávkami trvaly 12 hodin. Tu poslední jsem si nechával až na další den, protože po třech křižovatkách mě to už nemyslelo. A to jsem dělal "jen" správné načasování směrů, aby se AI auta nestřetávala na středu křižovatky.
Ve středu a čtvrtek mě tedy čekala práce na pracovišti. To, že jsem si ve středu ani neudělal ranní kávu (viz můj "test času dopití ranní kávy" o kterém mluvím velmi často v mých příspěvcích) bylo jasným ukazatelem přetížení prací, ve čtvrtek jsem pak šel domů s třemi hodinami přesčasu...
A tak čtvrteční kafárna byla příjemným zpestřením, byť trošku hořkosladkým. Je jasné, že příští kafárna podle kovidových pravidel, jež se mají opět zpřísnit, opět nebude. Ale i s touto vidinou jsme si dali kafe a trošku svobodně si s kamarádkou pohovořili...
Musím si dávat pozor na svůj humor, protože jsem při odchodu obsluze málem řekl "veselé velikonoce" namísto "veselé vánoce". To je tak, když se s kamarádkou dohadujete, jak to bude dál s kovidem a očkování, chvilku předtím, než jdete domů... Ano, byl jsem v tomto ohledu hodně pesimistický.
Pátek byl opět homeofficový, prostřídával jsem práci na pracovním ntb s prací na soukromém ntb. Ale i na soukromém notebooku jsem chvilkama četl pracovní věci, protože mám li pracovní notebook připojený přes VPN do práce, tak je načítání věcí z veřejné části internetu hodně pomalý...
Neděle odpoledne a RVHP - konečně proběhlo! Je to ale bída, z původních čtrnácti lidí co chodili přibližně před třemi lety dneska přišel jeden stálý člen(= já), jedna vedoucí a jeden občasný člen. Ve třech lidech jsme si zahráli Talisman, skončil jsem na druhém místě pod stupni vítězů (= prohrál jsem)
Dvě rozdílné hry a hle, jde je dát k sobě, protože mají jedno společné - dopravní tématiku.
V popisku videa je detailní rozpis, co je v něm uloženo, ale jeden z úseků, ten mezi 40. až 48. minutou mě bude strašit hodně dlouho, protože mi padly tykadla na trolejbusu a nebyl jsem schopen je nahodit.
Dívám se na to video znovu a znovu... a nechápu dodnes, proč jsem pravý sběrač (tykadlo) nedal na pravou trolej. Chyba, kterou mi tam říkali, to není - sice jsem zdánlivě dával pravý sběrač na levou trolej, ale to je tím, že jsem ji víc doprava nedokázal ohnout...
Každý den se 20-30 minut procházejte. Mějte přitom na tváři úsměv.
Alespoň 10 minut denně stravte v tichu.
Spěte nejméně 7 hodin.
Žijte třemi „E“: energie, entuziasmus, empatie.
Hrajte hry.
Čtěte více knih.
Udělejte si čas na jógu, meditaci a modlitbu, protože ty obnovují energii.
Měli byste nějaký čas strávit s lidmi mladšími šesti a staršími sedmdesáti let.
Více sněte.
Jezte víc toho, co roste v přírodě, než toho, co se vyrábí v továrnách. Pijte hodně vody.
Přimějte k úsměvu alespoň tři lidi denně.
Neutrácejte svou drahocennou energii na pomluvy.
Zapomeňte na problémy minulosti. Nepřipomínejte blízkým a přátelům minulé spory, brání to vašemu dnešnímu štěstí.
Zapomeňte na negativní myšlenky, zaměřte se na kladné stránky. Život je škola; přišli jste se sem učit. Problémy jsou součástí výuky, která jednou skončí, stejně jako hodina matematiky. To, co se naučíte, vám však zůstane navždy.
Život je příliš krátký, než abychom utráceli čas nenávistí. Nikoho bychom neměli nenávidět.
Neberte se tak vážně. Nikdo jiný vás tak nebere.
Opravdu nemusíte vyhrát každý spor. Naučte se uznat, že nemáte pravdu.
Smiřte se se svou minulostí, aby vám nekazila budoucnost.
Nesrovnávejte vlastní život se životy jiných. Nic o nich nevíte.
O vaše štěstí se nepostará nikdo jiný než vy.
Naučte se odpouštět. Co si o vás jiní myslí není vaše věc.
Pamatujte, že ať je situace sebelepší nebo sebehorší, vždycky se změní.
Vaše práce o vás nebude pečovat, až onemocníte. Pečovat o vás budou přátelé. Nezapomínejte na ně!
Zbavte se všeho, co vám není k užitku, co není hezké a nepřináší vám radost.
Závist je zbytečná ztráta času. I tak už máte všechno, co potřebujete, nebo to budete záhy mít.
To nejlepší je před vámi.
Není důležité, jak se cítíte – vstaňte, oblékněte se a jděte mezi lidi.
Deset dnů po vydání nové verze hry SIMT a já mám tu drzost dát video z verze staré...
Ano, některé speciálky, které fungovaly přesně jeden den, se natočit musely, protože v nové verzi se už neobjevily.
Jednou ze speciálek je tedy jízda autobusem po trolejbusové lince jakožto náhradní doprava - narozdíl od OMSI si v SIMTu tuto záměnu nemůžete nasimulovat sami...
A zde je tedy jednoduché video, v němž se prakticky nic důležitého nedělo, je to tedy v podstatě jen "dokument doby" :-)
Dnešní díl by se mohl jmenovat "nedokončený megalomanský projekt", kdy se mému kamarádovi a momentálně i kolegovi z práce nedařilo dokončit projekt metra. Asi to tak mělo být, protože v nedokončené hře se špatnými výpočty fyziky by to snad ani nešlo.
Možná šlo, když bysme dělali spoje mezi jednotlivými kolejemi, tedy že by celá dráha nebyla jednolitá. Znamenalo by to ale prodražení projektu, protože by se muselo pro novou část kolejí postavit nějaký generátor elektřiny a pak samozřejmě i udržovat...
Už to, že hru hraje kamarád a já ho jen okecávám, může mnohé napovědět...
Napovědět to, že do této hry nejsem tak zažrán, že bych si ji musel zahrát každý týden, na tuto hru musím mít náladu. Náladu mi bohužel kazí to, že dostávám úkoly, které neumím splnit a v tomto konkrétním videu řešení nemám ...
Možná jsem si blbě vyložil anglicky psané zadání úkolu...
Mamku v pondělí ráno bolela kyčel a bok už takovým způsobem, že už brečela bolestí, což ji přimělo ke svolení, že smím zavolat k doktorovi, a objednat ji. A protože jsem objednaný termín vyjednal o hodinu později, než aktuálně bylo, bylo jasné že máme relativně čas se oba uschopnit a vyrazit.
Doktor nás přijal hned, kvůli kovidu a jeho malé čekárničce musí objednávat úplně všechny pacienty včetně akutních, aby pacienti nemuseli čekat venku na dešti. Mamka se doktoru poctivě přiznala ke všem bolístkám a co na to brala, no a na lehátku si nechala s bolavou rukou a nohou (resp. s konkrétním kloubem) zacvičit. Doktor pojal podezření a poslal nás na rentgen. Jízda k němu byla spestřena tím, že mamka po tom cvičení u doktora měla rozbolavěné tělo tak, že nemohla ani nastoupit do auta...
I tak se nám podařilo dostat ještě v pondělí na rentgen a prakticky bez čekání se udělaly oba snímky. V úterý si mamka zavolala pro výsledky a byla to jasná artróza. Tudíž v jejím věku už neoperovatelná věc. Dostala alespoň léky a ty zabraly, takže může opět v noci spát...
V tomto týdnu jsem měl nakonec tři radosti.
První radost bylo zjištění, že už se inventury musí uzavřít a nám chybělo "pouhých" 53milionů korun ve hmotných věcech. Tahle mizerně nám inventury nikdy nekončily, takže jsem se jal dohledávat, co nám kde vypadlo. A bylo toho dost, například naše služební auta...
Druhou radostí, kterou mi snad nikdo nezkazí, je oznámení, že se může konat RVHP na obvyklém místě. Sice v době psaní tohoto článku to bude až za týden v neděli, ale i tak...
Třetí radostí pak bylo konání kafárny, taktéž v místě obvyklém, jedním z tematů probíraných v kafárně byli potomci. To už tak radostné nebylo..
Točil jsem hodně videí na Youtube, takže mi zbývají už jen čtyři a bude celý zbytek roku pokryt...
V rámci série Návraty se vracím na české mapy, pokud mají nějaký update, případně jako v případě mapy Ústí jsem se na ní také vrátil, byť update neměla a asi ani mít nikdy nebude...
Na některé mapy jsem se vracel rád, na některé o něco méně, což je případ právě Středočeska, které mi v původní verzi moc nesedlo...
Dnes už to bylo lepší a těžko říct proč, ale platí to je n pro tuto projetou linku. Autor totiž do mapy zaklíčoval i kousky dalších linek, které jezdí přes části mapy, která je pro linku 438 (a další) nakreslena. Což když máte linku která má končit někde v Praze, ale zde na mapě jezdí jen mezi Ouholičkami a Kotěhůlkami, tak to akorát naštve. Minimálně mě.
Existují kombinace, které nemám rád. No a kombinace, kdy do videa na Youtube dávám autobus SOR NB12 patří mezi ně. Kdo si pamatuje, co se dělo v případě, kdy jsem tento autobus dával navíc ve hře OMSI, tak asi chápe, proč jsem úmyslně u tohoto videa vypl komentáře...
Nákupní linka je pochoppitelně sponzorovaná a tak nejenom směr, ale i vybrané zastávky jsou vybrány zadavatelem, a tak jich pár ve videu projedeme.
Jediná mrzutost z této jízdy zůstala jen ona srážka, nějakou chvilku mě ještě bude vrtat v hlavě...
V opačném směru linky jsem bloudil víc, a jak jsem byl z tohoto směry zblbnutý, kazil jsem i směr, který je ve videu. Problém je ten, že už jsou nakresleny silnice i pro další linky, takže chybu nezjistíte tak, že vám pod koly skončí silnice, ale tak, že projíždíte příliš mnoho zastávek, na kterými nemáte automatickou navigaci...
Ale k jízdě - linka 413 je linkou novou, ta v předchozích verzích nebyla, no a po výše popsaných problémech jsem nechal do videa ten směr, který začíná v nové části mapy a končí v původních částech.
To samozřejmě znamená, že ti diváci, kteří se těší na nové části mi video nedokoukají do konce. Mě to může být jedno, reklamy ve videu nemám... :-)
Vyšla nová verze mapy Havířov a já, právě se vymotajíce z haldy předtáček, začal točit linku, která ale byla již v předchozí verzi mapy. V plánu jsem ji natočit měl...
Projel jsem linku s autobusem SOR BN12, který shodou okolností patřil do daného místa a hlavně času. Nejhorší místo bylo kolem osmé minuty videa (tam jsem ostatně při tréninkové jízdě zabloudil), neboť tím, jak křižovatka není do pravých úhlů, bylo špatně poznat, jak hodně doleva mám jet...
Ano, je to tak, hned dvakrát jsem si na videu myslel, že jsou semafory vypnuté. Pak už mi to začalo být divné...
Tak, a teď když víte, co se mi na začátku videa povedlo, můžete se zkusit zadívat na video a pak si poctivě říct, jestli byste to čekali. Samozřejmě jsem jel trasu naslepo bez vyzkoušení, i proto vznikl tento problém.
Jinak docela dobré poježděníčko, ale opět je to jen jednolinková mapa...
Dnešní jízdu jsem měl natočenu hned ten samý den, co jsem dělal tu předchozí, nějak jsem se nemohl nabažit těchto historických jízd.
Ano, musel jsem porušit svůj slib, že z této mapy v této verzi už nenatočím nic, ale měl jsem současně slib, že tuto konkrétní historickou jízdu natočím. Nezbylo mi tedy, než si vybrat, který slib poruším :-)
A tak první slib začal platit, a druhý už je splněn :-) I když... chystám výukové video z Autoslavy, ale s ním ještě bude trošku práce, takže budu rád, když video bude kompletní kolem 10.prosince ....
Včera mě překvapily hlášky od kamarádů o tom, že byl nějaký update Omsi a že se jim tam objevila navigace s názvem Omninavigation ve verzi 1.5, která ale nejde oživit.
Měl jsem tedy o zábavu postaráno. Tím, že jsem OMSI 17.listopadu vůbec nepustil, jsem měl krásně připravenu výchozí pozici. Pustil jsem OMSI a po poměrně kratinkém stahování se mi cosi dělo na počítači. Přišel mi update do OMSI, ale ten se pokoušel něco mazat. Bylo tedy více jak jasné, že ona Omninavigation byla přidána do OMSI na Steamu omylem, a že v budoucnu bude zde prodávána.
Trošku jsem s tím experimentoval a nalezl na internetu verzi Omninavigation 1.4, která stála 10€. Tím pádem se moje myšlenka z předchozího odstavce potvrdila...
A tak jsem si vyzkooušel udělat navigaci na čistě tramvajové mapě a na mapě čistě autobusové. Na tramvajích nefungovala...
Ze zkoušení na autobusech vzniklo včera toto video, které jsem dneska zveřejnil:
Nadpis určitě velmi potěšil milovníky historických tramvají, ale jak jsem avizoval v některém předchozím zápisku s videem, tak "jen" plním slib.
Pro tentokrát mě to stálo jen znovuzprovoznění dvou druhů historických tramvají, které na této mapě jezdí v rámci historických jízd, a pak si vybrat jednu z nich, protože tu druhou dám do pátečního videa :-)
Osobně jsem si jízdu užil, asi jsem nějakou takovou klidnou jízdu potřeboval :-)
Nový remake či snad repríza tohoto snu se mi zdála někdy o letošním září. Nějak se mi moc nechtělo ho sem na blog zapsat, protože stále přemýšlím, jak ho vlastně okomentovat a případně nějak někam zasadit do některé z mých snových sérií. Ano, okrajově zasahuje do mnoha sérií, ale když se tedy tento sen zkusmo k té sérii přiřadil, tak pro změnu hodně vybočoval...
A tak tedy nakonec nechávám tento sen tak nějak volně :-)
Sen začíná tím, že volně docházím do budovy vlakového nádraží v našem městě, která je mírně předělána, asi nejvýrazněji působí přetáčecí tabule Pragotron přesunutá doleva.
Když zkoumám, co na tabuli je, tak na prvních třech řádcích je natočen cíl cesty BAD SCHANDAU. Sloupeček zhruba uprostřed těchto tří řádků obsahuje postupně nápisy "Včera" "Dnes" "Zítra". První dva řádky pak na konci mají v posledním sloupečku nápis "Nejede". Jen ten třetí řádek je plně vyplněn s časem odjezdu o čtvrtou hodinu ranní (na minuty si nevzpomenu)
Situace z prvních třech řádků se ještě třikrát opakuje, vždy s jiným cílem, a jinými minutami odjezdu. Zvláštností je, že sloupeček, kde se ukazoval typ vlaku je právě u těch jedoucích vlaků překryt z vrchu spuštěnou digitální tabulkou. Tabulka má červené ledky a svítí na ní poněkud kryptický nápis vypadající nějak takto "12V0,5mA100R"
V této verzi snu se neptám, co ono označení znamená, v jiných verzích mi to vysvětleno je
Z cílů cesty mě zaujal právě ten první, protože by mě mohl vést směrem, který chci. Proderu se tedy houfem mužů v tmavých oblecích a jdu prozkoumat nástupiště. Ty jsou však spolu s kolejemi vytrhány. Jsou zde položeny čtyři kusé koleje se zarážedly, všechny pokračující na západ. Tedy nic pro mě...
Šel jsem tedy zpět do haly a odsud okamžitě skrz dveře ven. Dveře se oproti realitě opakovaly třikrát, jako by mě chtěly na nádraží udržet, ale šel jsem velmi rázně a cílevědomě. Proto jsem se ocitl venku, kde byly bariéry postaveny tak, aby se strašlivě velké množství lidí mohlo řadit do fronty na vlak. Teď tu nestál nikdo. Zaujalo mě, že nebyla šance jít opačným směrem a tak jsem se rozběhl, chytil se jedné zábrany a za pomoci kouzla udělal nepřirozeně dlouhý přeskok přes všechny zábrany a přistál až na silnici.
Tak si mě všiml nějaký člověk jdoucí ze směru od pobočky nádražní policie. Zastavil se s upřeně mě pozoroval. Mile jsem se na něj usmál a zamířil pryč. Nikoliv ale tradičním směrem k zastávce tramvaje, ale trošku bokem, kde rostou obrovské blahovičníky. Kouzlem vyskočím do koruny, pak na další strom, pak na další, přehoupnu se tak i přes silnici uloženou v úvozu...
A pak se stav Blahovičníku změní, jsou to uschlé kusy, takže když doskočím, tak tu a tam uloupnu větev, kus kůry... Dolů se spustit nemohu, je tam mnoho promotaných větví keřů, plevelu, prostě neprůchodná změť. Ještě udělám pár přeskoků, ale je to beznadějné - přes koleje a troleje se bezpečně nedostanu...
Zde sen vždy končí, kdoví, jak by měl pokračovat.
Pokud bych měl nějak shrnout tuto verzi snu, tak na nádraží přicházím uvolněně a současně sebejistě s úsměvem. Není zřejmý důvod proč sem jdu (evakuace, jízda někam, ...). Pohled na Pragotronku mě zaujme a vím, co to znamenají ony kryptické znaky a je mi jasný i důvod, proč všechny čtyři vlaky jedou ve čtyři hodiny ráno a jejich odjezdy jsou rozprostřeny do této hodiny.
První a jediné zklamání cítím na nástupištích - nedá se jet na východ, takže do reálného Bad Schandau se musí jet nějakou oklikou.
Návrat zpět je zajímavý tím, že jsem od nástupišť celou nádražní budovu neobešel (občas to ve snech dělám, abych se vyhnul potížím), potíže s vchodovými dveřmi budov mě už nepřekvapují.
Skoky přes zábrany a setkání s oním člověkem jsou ve všech variantách snu, v novějších verzích snu se na onu osobu usměji, mírně pokrčím rameny a jdu pryč, v nejstarší verzi setkání s člověkem interaguji a on mě zastřelí.
Proč chci být hodně vysoko nad trolejemi je podle mých ostatních snů jasné - je v nich takové napětí, že přes člověka projde výboj až do země. Zaujalo mě jen jedno jediné - toto jde řešit bezpečnostním oblekem, který existuje i v reálu ( https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/foto-oprava-elektrickeho-vedeni/r~785f548e1dd611eb9d74ac1f6b220ee8/r~2d1713261dcd11ebb408ac1f6b220ee8/ )
Jak to tak bývá, větší počet levostranných map potřeboval přerušit, takže jsem z povděkem přijal upozornění na tuhle mapku...
Přiznávám, že některé oblouky na mě byly poněkud ostřejší, o uložení některých silnic bych si v jednom místě také dovolil pochybovat, ale byla to příjemná změna :-)
Ani nějak nevím, protože se rozeběhly inventury, což znamená, že jsem skoro po celou pracovní dobu na nohou a neustále se pro něco a někam ohýbám. Snad jediné štěstí je to, že stále máme polovinu práce v rámci Home office, takže si sice fyzicky odpočinu, ale musím čučet neustále do počítače, protože jinak práci na dálku zvládat nelze.
Je to takové hodně jednotvárné, takže mi ty dny splývají a je jasné, že budu muset hledat větší množství netradičních akcí. Největší chystám na příští týden na úterní sváteční den....
V tomto týdnu si tak uvědomuji jen jednoduchá vybočení z rytmu, tedy vycházky ve chvílích, kdy sluníčko prorazilo tu věčnou mlhu, a také čtvrteční nákupy s kamarádkou. Tentokrát následovalo po nákupech kafe nad benzínkou v blízkosti piva, které bezdomovec(?) opustil rozpité. Alespoň tak to vypadalo :-)
No a tím tedy tento zápisek končím. Má to jen jeden jediný háček - jsem si jist, že jsem toho chtěl napsat více, ale teď si nevzpomenu
Poměrně často prší a tak je jasné, že voda v řekách stoupá a stoupá až tak, že dotečou až k vysokým zdem zahrad a domů. Zrovna na jedné z nich stojím a dívám se do dálky. Přítok je hodně široký, ale co se tak rozhlížím po okolí, odtoky mi přijdou v součtu užší. Něco je tedy špatně.
Hrábnu rukou do hlíny naší vyvýšené zahrady, ale hlínu nenaberu, protože se vše propadne dolů. Voda teče už i pod námi, vznikla tu tedy podzemní řeka. Tím se tedy rozdíl síly viditelného přítoku a odtoku vysvětlil...
Okamžitě volám mamce a říkám jí rázně, že musí okamžitě pryč, někam výš od řeky. "Uvidíme se později" jsou má poslední rázná slova pronesená co nejklidněji, než zavěsím a pokusím se uniknout po zídce doprava směrem, kde tuším ještě pevnou zem. Zídka je však podemleta na vícero místech a já padám do vody...
Střih.
Jsem v třídírně duší vypadající jako divadelní studio postavené do výseče amfiteátru, docela dost lidí sedí kolem mě na postupně se zvedajících stupíncích, sedím zcela vlevo cca ve čtvrté(?) řadě a není plno. Na jevišti dole je anděl a před ním rovnoramenné váhy. Na každé misce je dutá "bowlingová" koule, jedna černá, druhá bílá. Černá zpočátku táhne dolů víc.
Anděl sáhne dovnitř černé koule, a vyloví menší černou kouli s nalepeným jménem. Anděl ho přečte a dotyčný odejde s černě oděnými muži vlevo (peklo??) . Misky se už skoro srovnaly, ale anděl není spokojen a tahá další černou kouličku. Je menší a proto dotyčný míří s kýmsi šedě oděným také pryč (očistec??)
Dutá černá koule se začala vznášet, ale ke stropu se jí moc nechce. Anděl stále není příliš spokojen, koukne dovnitř, koukne na nás, zřejmě si nás přepočítá, a tvář se mu rozjasní. "Další špatné skutky jsou nicotné" řekne a tím dá rozsudek nad námi zbylými.
Řev auta, zřejmě s děravým výfukem přeruší sen, takže netuším, jak sen pokračoval (nebe? návrat do života?) a bylo už šest hodin ráno. Což bylo překvapivě pozdě :-)
Škoda, že jiné povodňové sny zde na blogu popsané nemají správně v časové ose přiřazený reálný děj (naprostá většina těchto snů je psána dodatečně), ale pokud bych měl tento sen nějak přiřadit k reálnému dění, tak se na nás stále hrne hodně práce a dneska jsem dodělával inventuru "zapůjčeného majetku", jíž měl dělat kolega v době mé nemoci a měly být odeslané ve čtvrtek (tj před dvěma dny). Můj ukazatel náročnosti dne ukazoval v pátek, že kafe udělané v 8:00 jsem dopíjel v 15:00 tak, že jsem ho polovinu do sebe nalil... Tedy den, kdy nebyl čas se občerstvovat .........................
V následujících videích z pracovních dnů budu dohánět (asi tak čtyři týdny po sobě) nějaké sliby, které jsem kdy dal. Třeba autorům mapy Havířov a kamarádce, která se tato mapa líbí
A tak je dotočena další linka do úplné sbírky map :-) Bylo to takové obyčejné video, na němž ale bylo cítit, že ke konci už ztrácím síly. Únava z přesčasové práce a nedoléčené nemoci prostě doléhá...
Poslední necelý týden marodění jsem si dal za cíl natočit každý den alespoň jedno video, abych si vytvořil náskok a mohl pak další videa točit v relativní pohodě.
Nedělní video bylo předtočeno, ale nezkouknuto, protože jsem při natáčení jsem měl pocit, že všechno běželo správně. No, neběželo... Mohl za to update Windows10 který nějakým způsobem pohnul se zvukovými zařízeními, na což jsem přišel při pokusu točit LIVE, kdy už nešly.
Nechápu to - dvakrát stejný problém, ale u případu nedělní předtáčky jsem si jist, že ukazatelé síly mluvy na mikrofony ukazovaly správně. Tak nevím - měl jsem vidiny???
Každopádně hodinku před zveřejněním videa jsem problém zjistil a nechtělo se mi už dělat nic, takže video šlo ven. Ostatně se mi ona mapka nelíbila, tak mě to na opravné donamluvení komentáře nelákalo...
Ale zpět k dění - v úterý jsem volal k doktorovi, ale vzala to jen sestřička, která se mě doptala na zdraví a chuť pracovat. Ukecal jsem ji na páteční odchod do práce.
Tím pádem úterý až čtvrtek běžel v režimu - natočit video, zalézt do postele a občas zvednout telefon z práce. Ve čtvrtek brzy odpoledne přijela kamarádka s nákupem pečiva, ale z pokecu venku na lavičce nebylo skoro nic, protože mě nečekaně navštívily dvě z mých sester... a pak spěch na live...
Proč jsem šel do práce v pátek na jeden den? Prapůvodně proto, že jsem se chtěl dostat do rytmu, protože v pátek obvykle pracuji šest hodin a pak jdu domů, což oproti pondělku, kde typicky mám akci na deset hodin. což se mi po tomhle ošklivém nachlazení nechtělo. Proč ošklivého? Protože ani po dojezení dávky antibiotik jsem nebyl fit.
Pak kolegyně ohlásila, že v pátek nebude a tím pádem bylo jasno - z našeho oddělení budu sám v práci. Užil jsem si ho slušně a po devíti hodinách šel domů pěkně unavený - okamžitě pod peřinu.
A tak jsem opět sobotu a neděli fungoval v režimu, že jsem se alespoň dvě hodiny v půldni potil pod peřinou....
Chtěl jsem dělat nějaký live v pátek, tedy až zítra, v klidu, ale znáte mě... Trošku mi to štve, protože pak vznikají chyby.
Točil jsem si předtáčku s tím, že ji použiji jen v případě nouze, a ona skutečně přišla. Mé nastuzení průdušek se totiž znovu ozvalo, takže bylo rozhodnuto - odkomentuji předtáčku zakryt peřinami. Ta však byla poškozena, protože se mi do obrazu dostalo něco, co mělo zůstat nezveřejněno. Takže LIVE musel být zneviditelněn a přestříhán. O znovuprojetí linky 4 nemluvě...
Stříhal jsem to hodně rychle po konci live, takže mi Youtube udělal nové video...
Jinak se jedná o první mapu autora map z města Bratislava, na které se všechno učil, takže byla neveřejná dlouho, navíc natočitelná byla až nyní po nějaké konečné úpravě
Na ukázku asi dobré, na nějaké jezdění v budoucnosti asi ne...
Blíží se mi konec marodění - včerejší virtuální kontrola sestřičkou od doktora ("cítíte se dobře, nekašlete ? kdy chcete do práce?") přes telefon mě pošle do práce.
Dneska jsem ale měl čas na novou hru. Tedy dneska - už jsem jí trénoval pět dnů zpět...
Video, ale i neveřejný live na Discordu jsem nechal shlédnout kamarády. Řekli to jasně - Jízda v tunelech je nudná, tudíž je jasné že pokud někoho z nich utáhnu tak tak na autobusy, tak na metro ne. To jedině až budu točit průzkumy stanic a ještě kdoví jestli...
Co se týče mě, tak jsem hru kupoval v betabeerzi za 10€, dneska už stojí 25€, ale přijde mi, že nějak moc nového neumí, protože se mi nepodařilo nic viditelného najít. Ano, nějaké změny v osvětlení vozů - dle změnovníku na webu, ale... co dál?
PS: V druhém scénáři jsem skončil s minus osmi tisíci body - štve mě to, že se musím trefovat do logiky autorů, abych vždy až na druhý pokus projel scénář správně...
Mám-li nějak zhodnotit prakticky celý týden s antibiotiky (měl jsem od minulého pátku, vyšly mi do pátku tohoto týdne včetně), tak mohu popsat postupné zlepšování. Ve středu ráno jsem si už říkal: OK, jsem zdravý.
Ležíc v posteli jsem si opakoval : Nekašlu, začal jsem spát v bez přerušování a v délkách obvyklých. Pak padla otázka, co natočit na středu. Neměl jsem žádný nápad, takže jsem se vybatolil z postele, že alespoň pro začátek zapnu velký počítač. Prudký záchvat kašle mě ale vrátil hodně rychle do postele....
O hodinku později, kdy jsem už měl natočeno, jsem na to kápl - záchvat kašle mám v okamžiku kdy měním polohu z ležmo do sedu a naopak. Snažil jsem se proto vstávat jen na nezbytnou dobu...
Video tedy bylo venku a reakce těch, s nimiž se přátelím více, byla jasná: "Je-ti líp, ale nejsi zdráv, je to slyšet na hlase"
Všiml jsem si ale i jiné reakce, které jsem tak úplně nerozuměl, ale přišel jsem na to při točení videa ve čtvrtek, jež nakonec vyšlo v pátek (viz předchozí zápisek), kdy jsem si uvědomil, že ve svých reakcích na emaily a další zprávy na různých komunikátorech, jsem byl naladěn na "já já jupi jupi já" a nějak moc jsem nevnímal. že i ostatní tu a tam napíší něco o sobě a chtějí bolístku pofoukat. Psali mi sice o bolístkách všichni v součtu o dost méně, ale...
A tak jsem získanou dobrou náladu ze čtvrteční a páteční jízd tramvají a napsal všem, kteří se s nějakou bolístkou svěřili, omluvil se ... a trošku si tak vyčistil svoje svědomí...
Bohužel to všechno bylo jen takové "vyčištění stolu" předtím, než v sobotu zazvonil telefon a oznámil úmrtí paní, které jsme celý život říkali teto. Byla to úplně poslední žijící kamarádka mamky z dob mládí.... Nemusím říkat, že následovalo slzavé údolí a utěšování. A pak taky trošku "křiku" na mamku, protože se tomu příliš poddala - upozornil jsem ji na další pravnouče, které se má narodit za nějakých pět měsíců. Byl tedy stanoven "malý cíl" proč žít...
V neděli nebylo mamce opět dobře, takže jsem z nedělní premiéry neviděl nic...
Podařilo se mi do mamky nacpat prášek, po kterém se slušně potila, což ale znamenalo, že mamčiné hlášky "mě nic není" ztratily na důvěryhodnosti, zvláště proto, že přišel zrádný kašel. Mamka nekašle příliš často, ale když se holt uvolní trocha hlenu a ten jde dolů průduškami... No prostě - v pondělí budu volat doktora a bude...
Co se týče jízdy, šlo mi to lépe jak minule. Zrovna losuji, co půjde dál - další levostranka, letiště nebo Nizozemí?
Včera vyšla nová hra TRAMsim, na kterou pár lidí čekalo, já mezi nimi. Vypadá to takto:
Je to jízda tramvají ve městě Vídeň a je otázkou, co všechno ta hra má umět, protože to zatím nabízí jen jednu tramvaj a jednu linku, ale hrál jsem ji zatím jen 2x, takže bůh ví, jak se bude hra dále rozvíjet.
Ano, dá se hrát Single player, Multiplayer, jezdit na přesnost zastavení a přesnost časovou, ale...
Asi jsem čekal od této hry něco malinko víc, možná že "to" teprve přijde. Zatím tedy jen dobře hodnotím fyziku tramvaje a hlavně reálnou krajinu, u chování cestujících je to takové zvláštní, konkrétně při nastupování...
Ale uvidíme, až udělám více celých kol, jestli přidám nějaké plusové body a naopak nepřidám minusové...
Začnu zostra, tedy skokem do mého úterně odpoledního HomeOffice, kdy jsem později odpoledne přeryl další záhonek, ale už na jeho konci jsem věděl, že je něco špatně, protože mě zlehka pálilo na hrudi. Dal jsem si nějaké léčivo a snažil se spát...
Ve středu jsem jakožto člen týmu B pracoval nikoliv doma, nýbrž na pracovišti a vedle mě seděla kolegyně, já byl v roušce... Ale pocitově se nic nedělo (anebo jsem si nevšiml)
Tak tak jsem natočil LIVE a přímo věštecky na konci řekl: No a jenom řeknu, když by došlo k nejhoršímu a nebylo video 10 dnů žádné video, tak asi víte, co se mi stalo... Samozřejmě si to nepřeju ale jsou věci, které člověk neovlivní
O půlhodiny později se mi na zádech střídala zimnice s horkostí, takže jsem dal druhý pokus o zničení nachlazení.
Ve čtvrtek jsem se omluvil z práce a čekal na poledne, abych zavolal svému doktorovi o radu - ve čtvrtek pracuje jen odpoledne. Samozřejmě jsem správný čas prospal.
Jenomže léky nezabíraly ani v pátek, takže jsem si tentokrát dal pozor, s doktorem se spojil. Pochopitelně se z mých příznaků lehce zpotil, protože jsem OPĚT vypadl z "tabulek", ale shodli jsme se, že jsem trop na průdušky. A protože tři dny beze změny... tak antibiotika.
Ty antibiotika jsou silná. Takže okamžitě průjmy, točení hlavy a tak, ale v sobotu odpoledne jsem byl trošku použitelný na natočení dalšího videa. Problém byl v tom, že některá antibiotika se nesmí brát, když řídíte, tohle je jedno z nich. Neustále mě to strhávalo doleva, nedržel jsem se středové čáry, což byla jediná šance, jak necvrnkat o okraje vozovky...
Ve videu jsem zmiňoval horečku, ale po přeměření jsem zjistil, že moje teplota stoupla z 36,6°C na 37°C, což znamenalo, že je něco špatně, takže jsem v neděli skoro nevylezl z pod peřiny. A budu to muset dodržovat i v dalším týdnu, jinak se z toho nevyhrabu....
1420 Bitva na Vítkově 1520 Morová epidemie v českých zemích 1620 Bitva na Bílé hoře 1720 Morová epidemie v Marseille 1820 Cholera 1920 Španělská chřipka 2020 Covid
Ptáte se, co mají všechna tato data společného? Všechna tato data jsou zapamatovatelná.
Podobně jako ve shrnutí (41/2020) nějak není o čem psát, protože rytmus práce-nákupy-domov stále běží, i když nyní už konečně bude i u nás v práci narušen tím, že u nás dojde k rozdělení všech týmů všech oddělení na dvě poloviny. Má to své ale, protože některé týmy nějak moc rozdělit nejde, třeba ty, které mají nápor na začátku každého čtvrtletí, což měsíc říjen splňuje.
Trošku nechápu, proč v situaci, ve které je ČR, se budeme dělit až od 43.týdne, když v jiných podnicích na to jedou, aby alespoň v případě nákazy týmu A fungoval alespoň tým B.
Jak už to tak bývá, v jednom oddělení je v pondělí 43. týdne asi Covid, padly lidi z obou týmů onoho oddělení a průšvih je na světě. Do toho stejný problém v druhém oddělení, ale menšího rázu. O dopadech budu psát příště...
Navíc se naše pobočky neshodly v systému střídání týmů, takže pokud budu nucen vyjet na zásah a pokud tam bude tým A, tak budu nucen říct "sorry lidi, já jsem z týmu B a nesmím se s Ačkaři setkat"...
Výlet na S* opět zrušen, tentokrát mnou - v neděli dopoledne jsem měl jít opět pomáhat sestře s novým bytem, a jak se připravovalo ono dělení na A+B, tak samozřejmě nastávají problémy tam, kde obvykle nenastávají. Takže čtvrtek byl hodně dlouhý a u pátku to hrozilo taky. Navíc jsem měl pocit nachlazení já...
Jediným obveselením kromě hraní her se stala kafárna provedená v autě před nejmenovaným velkoobchodem, kdy jsme si dali malé kafe s kamarádkou a řekli si - po provedeném nákupu - pár slov.
Pár slov řekl i Kovy ve svém videu a ty poslední jsem si vzal k srdci:
Podporovat imunitu (procházky, vitamíny)
Zůstat v kontaktu (volat si s kamarády, příbuznými)
Blbá nálada (máme to všichni, ...)
Vize a sny (rozepsat si to a zkusit udělat první krůček)
Malé radosti (radujme se s maličkostí - zkuste si je sepsat)
Jak jsem říkal u videa #200, tak právě video č. #200 nemělo být výukové. To už jsem totiž věděl, že bude vznikat toto video a měl připravený scénář. Toto video ho rozhodně potřebovalo.
Štve mě, když do videa o nehlásících autobusech musím dát otázku "a umí ten konkrétní autobus vůbec hlásit", protože jsou tu lidé, kteří by chtěli opravovat i autobusy, které prostě hlásit neumí a muselo by dojít k hodně velké opravě skriptů, aby takový autobus začal hlásit....
Ač se scénářem, přesto mi přijde, že koktám a v tématu bloudím...
Když člověk tuší, že něco existuje (čti: nějaký šikula vyrobil), tak to občas zkouší hledat. A hle - máme roušky v OMSI.
Přiznám se, že nevím, jak dlouho si je v OMSI nechám, protože prapůvodně jsem si myslel, že udělám videjko a vzhledem k zápisu na blogu "Mám strach/bojím se koronaviru", kde jsem psal o cca 5000 denních nakažených v ČR, tak teď řeknu, že už jich bylo víc jak 8000 a bude.
Anebo nechám roušky po dobu, kdy budeme povinně na Home Office? Jenomže k tomu nedošlo ani ode dneška...
Každopádně dnešní video mělo být tím pádem jenom o tom, že existuje modifikace na roušky, ale už při natáčení jsem měl dobrou náladu a pak se mi povedlo pár věcí, které jsem ani nečekal.
V čase 13:00 se leknu až při čínské(?) verzi hlášení, díky němuž zjistím, že mám špatně hlášení, v čase 25:00 během vteřinky reaguji na náhle se objevivší se cestující, v čase 27:00 se mi sice nepovedlo předjetí kolegy (ale vím, v čem je finta - kdybych měl včas zavřené dveře, tak by mi to prošlo). Vlastní předjetí přišlo později...
Ve videu se raduji, že jsem neměl po celou dobu jízdy zpoždění větší jak 3 minuty, že je to můj osobní rekord. Hned v následujícím kole, se ale stalo toto:
JÁ MÁM NA LINCE 71 DOJETO TAK, ŽE JSEM NEMĚL NIKDE ZPOŽDĚNÍ !!!
Tak tato "kravinka" mi zvedla náladu opravdu hodně, až mě z toho přestaly pobolívat průdušky - dnes jsem poměrně pozdě odpoledne ryl záhonek...
Původně jsem chtěl natočit, jak předjet kolegu, ale opět mi to nevyšlo, protože mi tam šla cestující a já na ní čekal...
Pokusit se popsat tento týden, kdy nám běží nouzový stav a povinnost nosit roušky se pomalu ale jistě rozšiřuje (stále ještě jsou místa, kde nosím roušku, ale povinnost na tato místa není vyhlášena) bude hodně těžké, protože pokud jedete v rytmu práce-nákupy-domov a všechny ostatní aktivity nejsou pro normálního smrtelníka povoleny. I když ...
Ano, dá se chodit do přírody, chce to ale najít místa kde se každou druhou minutu potkáte s nějakým člověkem nebo dokonce skupinou lidí. Povedlo se mi vyběhnout v neděli v přestávce mezi dešti.
A tak se povedla kafárna, jak se ukázalo, na delší dobu poslední. Bavili jsme se o tom zlehka s číšníkem. Ten nám řekl, že umí manuálně, takže půjde brigádničit do stavebnictví, stejně jako na jaře. Pravda, na dělání vnějších zdí to moc není....
Odjezd na S* byl opět odložen, pro nemoc hostitelky
V uniklých vládních dokumentech byla nalezena část zničeného archivu MIB.
Během obchodního jednání nazval (jméno začerněno) z planety H(jméno nečitelné) své obchodní partnery pozemšťany. Ti v reakci na urážku opustili jednání s ultimátem, že pokud se neomluví a sami sebe neoznačí za pozemšťany, bude planeta H(jméno nečitelné) zničena. Následná válka trvala 32 sekund a vedla k úplnému zničení planety H(jméno nečitelné) a částečnému zničení planety F(jméno nečitelné).
Galaktická rada důrazně varuje před používáním takových urážek.
Je to radostná zpráva. Konečně víme, že nejsme ve vesmíru sami.
Můj osobní dodatek: Vidím v tom i nějaký další příběh...
Dnešní "výroční" video jsem chtěl natočit takové, aby to nebyla žádná tramvaj, žádné výukové video, abych se nakonec rozhodl pro "návrat na začátek" mých jízd tedy k mapě s linkou 77. Mám ten dojem, že toto byla třetí mapa, kde linka 77 byla a právě tady (resp. na předchozí verzi mapy) se mi konečně začala líbit.
Jinak jsem zvědav na reakce na otázky, které jsem ve videu pokládal...
Tento příspěvek jsem původně chtěl psát v úterý, kdy bylo v denním součtu testů nalezeno více jak 4000 pozitivních lidí s koronavirem, a kdy jsem znovu uvažoval, jestli se vydat na cestu na S* za kamarády.
Ano, už o této cestě píšu počtvrté a zatím se ještě v září ani říjnu neuskutečnila, nekprve kvůli mé karanténě, pak kvůli karanténě syna oněch kamarádů (update 9.října) a neuskuteční se ani tento víkend...
Nyní je už více jak 5000 denních pozitivních testů a nový ministr zdravotnictví zrychlil o jeden den vyhlášení nových pravidel, které mi opět berou nějaké moje volnočasové aktivity, takže o to víc jsem se těšil alespoň na S*
Otázkou je, jestli se bojím, nebo mám strach z koronaviru. Bát se považuji za iracionální, mít strach pak považuji spíše za nepodceňování oné nemoci, kterou koronavirus způsobuje.... (Menší podoba strachu bych nazval obavou...)
Na to se ale musím vrátit až do konce července, kdy jsem pomáhal pořádat letní dětský tábor spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje. Tehdy jsme děti přejímali od rodičů v rouškách a pak je po celý tábor nepoužili. Třetina dětí byla z Prahy (v tomto táboře se účastní děti skoro z celé republiky). A když jsem si teď pouštěl animaci, jak přibývalo pozitivních koronavirařů a Praha se v tom týdnu barvila docela ostře, tak po tomto poznání - měl-li bych ho v přesně v ten čas, tak snad tábor ani nepořádám....... (Samozřejmě je otázkou, na jakou mapku s jakými konkrétními daty se díváte)
Jiný příklad je cestování na S* - jedna z možností je mezi nádražími v Praze přejít pěšky (Florenc - Wilsonovo nádraží) a tím pádem pokračovat vlakem, nebo přejíždět metrem na autobus. Anebo třetí možnost, jet vlakem a Praze se zcela vyhnout. V rámci květnové cesty tam a zpět na S* jsem zvolil dva výše jmenované přístupy ze tří - vyhnul jsem se metru a použil v obou dnech nejrychlejší možnou trasu.
Když se blížila první šance jet na S* v září, zvažoval jsem znovu všechny tři varianty a přidával další (časově nejšílenější byla 4xvlak, tzn. 3x přestup, ale maximálně bych šel jen mezi nástupišti) a kamarádka S* se k tomu postavila rázně - POJEDEŠ AUTEM!
Já jsem si tohle říkal kupodivu taky, protože už v květnu jsem narážel na lidi, kteří roušky řešily poněkud vlažně, v lepším případě nasazováním ve vlaku, v horším případě vystrčený nos mimo, tu a tam bezrouška. A pak je otázka, jeďte klimatizovaným vlakem, který se směrem ku Praze postupně plní (a naopak) a riskněte si nákazu.
Jakmile Praha spadla do červené, a celkové číslo denních pozitiv bylo sakra velké už tehdy, bylo jasné, že tudy nepojedu. Zvlášť, když jdou hlášky, že na roušky lidi kašlou víc jak na jaře, a už na jaře byly chvilky kdy se mi to úplně nelíbilo. Ale ještě jsem to v onom vlaku do Prahy či z Prahy neviděl na vlastní oči, myšleno v září... Na druhou stranu si ale můžu udělat úsudek podle denní situace z našeho města...
No a když mluvím o našem městě - ono by bylo zajímavé hovořit i o naší práci. Jakožto technik občas musím opravit nebo vyměnit nějaký HW prvek, oprava pochopitelně na místě (vyklepnutí natrženého kousku papíru z čidla tiskárny si opravdu nebudu nosit do dílny, když to na místě trvá třeba 15 vteřin). Přicházím vždy v roušce, od dveří hlásím co jdu dělat a jestli si mám navíc navléknout rukavice. Mohl bych ještě nabídnout i štít, pořídil jsem si ho. - Na rukavice zatím nikdy nedošlo, ale na určité práce si je beru sám...
Tato má hláška má i opačný efekt, upozorňuji osazenstvo oné místnosti, že by si měli roušku vzít taky. Můžete si udělat kombinace stavů, se kterými se potkávám, tedy od stavu, že už po mém zaklepání na dveře je slyšet šustění roušek, až po stav, kdy stojím u dveří, zahláškuji tu větu o rukavicích a pak stojím ve dveřích jako "tvrdé ypsilon" než to té dotyčné dojde a roušku si nasadí. Zatím to u nás takto funguje a nejdelší čas čekání byl pod deset vteřin. Do toho započítejte i různé typy poznámek, hlášek a jedovatostí... :-)
Jenomže už pokyn "roušky ve společných prostorách a chodbách", který přišel u nás v práci už o dost dříve, než stejný pokyn celostátní, se u nás dodržuje vlažně, i když se to postupně lepší, když se ten náš semafor barví do oranžova - https://onemocneni-aktualne.mzcr.cz/covid-19/stupne-pohotovosti
Osobně, když jdu domů, tak si v kanclu roušku nasadím, projdu společné prostory, vyjdu ven a s nasazenou rouškou (venku ještě rouška povinná není) dojdu na zastávku, kde za pomoci MHD dojedu domů. Po vystoupení z autobusu si dám roušku na bradu a bez potkávání s dalšími lidmi typicky dojdu až domů. Jsou lidé, kteří roušku mají chvilku tak a chvilku onak, mě se nechce zvyšovat riziko, že něco zblbnu s rouškou, ať už si na ni něco nanesu, či něco setřu. Na těch pět minut, než seběhnu na zastávku mi to navíc přijde zbytečné.
A konečně přidám poslední věc. Dneska jsem si podruhé vyzkoušel rezervační systém na test covid na pěti mě nejbližších místech abych zjistil, jak moc je naplněno (logicky jsem to nedoklikal do konce, test momentálně nepotřebuji). Teď ve čtvrtek vidím, že se zaplňují termíny pro lidi se žádankou od doktora či hygieniků na tři dny dopředu. Update pátek - čtyři dny dopředu není volný termín
Tak a teď úkol - přečtěte si každý odstavec znovu a v duchu mi/si řekněte - v kterých částech se iracionálně bojím já nebo protistrana, ve kterých máme strach a v kterých jen obavu.... Teď, když jsem si to takhle krásně sepsal, o tom mohu přemýšlet...
Včera proběhl LIVE, ve kterém jsem prohlásil, že už nenatočím z této mapy ani metr, protože bude nová verze mapy. Otázkou je: kdy. Slíbil jsem dodělat křižovatkové objekty do jedné z křižovatek a nějak mi to nejde tak, jak bych chtěl, času také není mnoho...
Co ale mohu říci je to, že se mi svým způsobem ulevilo, protože natočit úplně všechny linky byl hodně velký zápřah a ... málem jsem to nedal.
Přesto se ukázalo, že chybí natočit historické počadí na krátké verzi linky č. 6. Budu ho muset tady natočit - třeba do šuplíku a zveřejnit ho až s novou verzí mapy. Tolik tedy plán, který mi umožní zachovat tvář....
Kdysi jsem se zařekl, že nebudu dávat na blog víc jak jeden příspěvek na den. Ano, díky tomu píšu na blog vícekrát v týdnu, ale obšas se stane, že se pak příspěvky nahrnou. Anebo se dva příspěvky spojí v jeden.
Samozřejmě když člověk spěchá a do toho přeinstalovává OMSI, stane se, že něco přehlédne a mě se to povedlo v rámci číslování Letsplayů. A musím říct, že jsem tuto chybu udělal opětovně.
¨
Jako první tedy představím novější letsplay, který už má správné číslo jak v titulku, tak ve vlastním videu. Kromě jízdy na nové mapě ukazuje, že problémy s cukáním hry nemusí způsobovat jen chybějící statické objekty, ale také objekty pohyblivé, tedy auta. To odhalit prográmek maptools neumí...
(198/198)
Video, které ho logicky přechází je právě ukázka práce s Maptoolsem. Dvakrát jsem použil číslování 197, takže jsem toto video přečíslovat na 199
(197/199)
Kdy vznikla chyba? Tuším, že jsem psal bludy do titulků na Youtube, protože tam jsem jednu chvilku měl dvakrát 196-ku...
Zkusit popsat týden bez studentské výpomoci by se zdálo jako plakání, že stíháme méně (nebo naopak více, pokud by byl student poněkud nechápavý či natvrdlý, nebo nedej bože nešikovný) ale doba koronavirová jako by poruchy počítačů omezila.
Zlé jazyky tvrdí, že za to může příkaz, že ajťáci mají vše co jde řešit na dálku, nebo že nás nemají volat kvůli prkotinám... Ale takový ten sociální kontakt mi docela chybí... Ale když si umí člověk poradit, tak to njak dokáže dohnat. třeba tím, že se vracím do roku 2012, kdy prostě jdu ráno kolem otevřených kanceláří a po pozdravu - je-li zájem - prohodím nějakou tu větu, aniž bych do té kanceláře lezl...
Pokud bych měl něco vypíchnout, tak kromě kafárny, kde jsem se pokoušel vysvětlit, kterak pracovat s energiemi, tedy s těmi neuchopitelnými, jež nerozsvěcují žárovky... A pak taky reinstalaci hry zvané OMSI.
Kdybych jezdil jen na mapách, které připravili programátoři na herní platformu Steam, tak jsem za vodou, protože nějaká hodinka bezzásahové instalace vše vyřeší. Jenomže já chci jezdit i na jiných mapách tvořených amatéry. A tu nastává problém, protože nikdo zřejmě nenapsal SW, které by na takové mapě prozkoumalo úplně všechny závislosti. Ano, program MAPTOOLS prozkoumá všechny závislosti, aby se mapa v programu OMSI alespoň "rozsvítila", já zjistil, že by to chtělo tento program dotáhnout, aby to prohledalo i ty části mapy, které říkají, co má na mapě jezdit...
Nakonec jsem natočil LETSPLAY, který ale běžel pomaleji, takže jsem přišel i na další chyby ("moneypack")
Těsně předtím, než jsem (znovu) potvrdil odjezd na S* za kamarády, už i tak kvůli koronaviru několikrát odloženou (nejprve preventivní karanténa u mě, potom u nich), zavolala sestra, že se u ní všechno změnilo a její plánované stěhování do bytu s výtahem se začíná rozjíždět právě tuto neděli.
Takže odjezd na S* opět odložen, ale pozitivní na tom je to, že o příští víkend bude doma i jejich syn, takže se dá zvládnout práce na těžších činnostech (sklizení pařníku), kde je potřeba vícero rukou. Pozitivní je tedy i to, že jsem pomohl vyklidit sestře její nový byt (na to jsem taky zvědavý, klíče má, ale zaplaceno není - nechci malovat čerta na zeď)
Dokonce to mělo i jednu pozitivnost navíc. Odpoledne jsem mohl jít na RVHP, které shodou okolností bylo na dlouhou dobu poslední, protože krajská hygienická stanice naše oficiální setkávání (ale i další "dětské" a dětské kroužky) zakázala... Hráli jsme hru BANG a řešili nějaké další věcičky...
Kdo bude hledat, najde na tomto blogu několikery výsledky voleb v "oblíbených" destinacích, což je sídliště Chanov a sídliště Janov, historicky sleduji také Horní Jiřetín - ale současné krajské volby tam nic zásadního neřeší (čti: bourání baráků a těžbu). Ale i tak je tu uvedu....
Most
V Mostě sleduji tradičně celkové výsledky a jejich poměr k výsledku ze sídliště Chanov, kde tentokrát hlasovalo 30 lidí pro Piráty, což jim dalo 83% hlasů. Sdružení Ano 2011 získalo nula hlasů.
Most celkově také nenechal vyhrát Ano2011 (22%) vítěz totiž bral 24% a zmiňovaní Piráti jen 7%
Litvínov
Zde celkově vyhrálo Ano2011 a v okrsku 4 volilo celých šest lidí
Horní Jiřetín
Zdejší tři okrsky obvykle vykazují v těchto klidných dobách relativně tradiční odchylku kdy "vesnický" okrsek proti dvou "městským" vykazuje tentokrát vychýlení pro uskupení "Starostové a Nezávislí", ale i tak zde vyhrálo Ano2011
Včera a dnes jsem si užíval anabázi s bolením zubů. Respektive dokonce už od noci předchozí.
Zpočátku to vypadalo, že se mi tvoří váček pod zubem, nebo abces, Takže jsem spal velice přerušovaně a byl ráno docela nepoužitelný a to i přesto, že jsem si nakonec vzal "klepku" (speciální výraz používaný u nás v práci na označení prášku proti bolesti) a nějak jsem to dospal...
Ve čtvrtek přesně do poloviny dopoledne byl klid, to už jsem cítil, že se váček či abces protrhl a to špatné vytéká ven. To je okamžik, kdy se má člověk snažit udržet ono místo v čistotě, což se v ústech nedělá úplně dobře. Očekávatelně mě to znovu začalo bolet.
To mě vyhnalo na proběhnutí pobočky Q* v jejímž bezprostřední blízkosti je mnoho zubařů a zubařek, včetně mé zubařky, jež je ale podle všeho na mateřské dovolené (alespoň tipuji, že ano), což pochopitelně znamená, že buďto se musím vecpat do fronty jejího zástupce, nebo se zkusit vetřít s bolestí k jinému doktorovi.
Situace se zubaři je ale už tak trisktní, že jsem neměl šanci, což znamenalo buďto jet na noc do Prahy na pohotovost, nebo zahájit samoléčbu za pomoci lékárnic. Zvolil jsem to druhé řešení, také lékárna je hodně blízko...
Čtvrteční oběd spolu s kafárnou jsem přežil. Bohužel jsem si o horkou bramborovou kaši udělal další bolístku. :-(
Páteční ráno tedy znamenalo přijít k mému zastupujícímu zubaři jako první (vzal mě jako čtvrtého) a rovnou mě poslal na specializovaný rentgen, který dělá fotku celých úst. Pak mě posadil do křesla a vynesl ortel: "Na snímkách nic není, kde vás to bolí?"
Označil jsem tedy zub, nasvítil si mě a po zkoumání řekl: "Nic tam nevidím"
Zpřesnil jsem požadavek, že tu díru, odkud jsem měl výtok, mám pod oním zubem na dásni skoro až na kosti. Zubař si mě znovu nasvítil a po zkoumání řekl: "Nic tam nevidím"
A bylo to. Nechtěl jsem se hádat, protože jazykem jsem onu oblast stále cítil, takže jsem se začal balit a doktor mi vysvětloval, že jsem se asi poranil při nějakém jídle...
No a tak pokračuje samoléčba protizánětlivými léky a zdá se, že pomáhají...
Brno je další z map, do kterých se mi nechtělo, ale objevovaly se hlasy, že bych jí projet měl, ať už linku 60 nebo 61. Problémem této mapy jsou ale chybějící šipky na určitých místech. Takže hned po znovuoživení mapy jsem si začal linku projíždět. A pochopitelně jsem na nějaké bezšipkové křižovatky narazil, párkrát si projel kulisami... Ostatně na to ve videu upozorňuji...
PS: Od té doby, co jsem se linku 69 naučil, ji mám rád :-)
Nejprve rozkvět, pak rozežranost, hedonismus a cynismus a nakonec pád.
Valná většina obyvatel preferuje zábavu před prací.
Množí se rozvrácené vztahy a svobodně žijící matky bez otců.
Senioři jsou zanedbáváni. Lidé pečují o domácí mazlíčky více než o svoje staré rodiče.
Literatura a umění se stávají bezduchými. Vytváří se planá zábava za každou cenu. Takzvaná umělecká díla jsou ošklivá, nevkusná, nic neříkající, ale přesto za ně bohatí zaplatí horentní sumy.
Čestná vojenská služba vlasti je odmítána, zpochybňována, vysmívána a posléze zákonem zrušena. Armádu tvoří nájemní žoldnéři.
Lidé pracující jsou zesměšňováni a jako vzor se staví prázdní pokrytci, spekulanti, populisté, pochybní umělci a takzvané celebrity.
Daňové zatížení obyvatelstva stále roste a stát přerozděluje neúměrně vysoké částky. Lidé se nebojí nepracovat, protože stát se o ně vždy nějak postará.
Úroveň vzdělání rapidně klesá.
Státní dluh roste do nikdy nesplatitelné výše.
Přestává se vyrábět a pěstovat, protože výroba doma je moc drahá a potraviny a výrobky se dovážejí ze satelitních zemí.
Kdo se dostal do pozice, kde může ze státního krást, většinou tak činí. Postižitelnost těchto zločinů je velmi malá.
Početí a výchova dětí je vnímáno jako obtěžující a dětí se rodí stále méně.
Léty osvědčené mechanizmy, chránící poctivé před podvodníky, náhle selhávají.
Veřejné funkce se stávají předmětem kořisti zisku. Udělují se za úplatky, a kdo je získal, chce z nich kořistit, aby se mu vložený úplatek několikanásobně vrátil.
Staletími předků prověřené hodnoty - jako je čest, smysl pro povinnost, zodpovědnost, nadšení pro práci, pro dobročinnost, zájem pro věci veřejné, jsou vysmívány a zesměšňovány.
Šíří se cynismus.
Šíří se plýtvání, nestřídmost, znevažování znalostí, dovednosti a poctivé práce.
Do země přichází velké množství cizinců.
Politikové nadbíhají i "lůze", která si vynucuje zábavu a státní podpory (chléb a hry).
Občané stále na všechno nadávají.
Text napsal britský historik Edward Gibbon, autor knihy "Úpadek a pád římské říše", která vyšla v roce 1776.
Ve světě, který je lidem skryt, žijí bytosti schopné ovládat příliv, čas a střídání ročních dob.
Tak mi bylo nabízeno toto anime, jako náhrada za program, který obavy(?) kvůli koronaviru zrušily.
Příběh stoleté ryby:
Je otázkou, kolik věcí se ztratilo při překladu a kolik věcí jsem nepochopil kvůli neznalosti celého světa patřící k legendě, ale když už něco, tak se na toto dalo trošku koukat.
A tam je tvrzeno, že to u nás ještě není, nebo že když už, tak malounko. No, obávám se, že to už dávno není pravda, protože některá slova mizí z oficiálních textů a promluv... Člověk se až skoro bojí při těchto příležitostech promluvit...
Může se zdát, že jsem poněkud zaspal a teď se snažím dohonit hned tři týdny naráz, ale pravidelný čtenář blogu ví, že z důvodu karantény jsem měl až tolik času, že jsem psal zápisky každý týden, takže týden č. 37 od 7. do 13. září si může číst odsud (Karanténa č. 2 - aneb opět se "vezu") a pak postupně klikat na odkaz na Novější příspěvek. Ano, je pravda, že tento příspěvek byl středeční a tak pro úplnost dodám, že oba předchozí dny byla jen práce s rouškou, anebo samostatný pokoj u mě doma. Ano, zodpovědnost mi nedala a přestože jsem na oné "covidové" akci chodil hodně s rouškou, říkal jsem si - co kdyby....
Onen výše zmíněný 37. týden jsem se docela bál, co kdyby to "bouchlo" i u mě, protože jsem si dovolil v tomto týdnu jednu nezodpovědnost a to oslavu svých narozenin. Samozřejmě ještě před vyhlášením karantény vůči mé osobě a s minimálním počtem slavících...
Třicátý osmý týden začal dnem otestováním, aby pak pokračoval čekáním na výsledek a postupným ztrácením obav. Kupodivu jsem měl lehké obavy i po oznámení negativního testu, protože teď, jak se dává karanténa na 10 dnů, tak se může i tak stát, že se nemoc ještě rozvine, když bych byl v tom 1% lidí, u kterých to takto je...
No a teď konečně k aktuálně končícímu týdnu.
V pondělí jsem se trošku bál, co na mě bafne neudělaného, nebo co nebylo "pro jistotu" zadáváno mým kolegům a kupodivu se objevily jen dvě věci a obě na jednom konkrétním oddělení. Za tu první může pomalá práce při zadání práce pro nás, která se objevila (doufám, že ne úmyslně) až v můj první pracovní den. U té druhé se nedivím, konkrétní IT systém umím nastavit bez potíží jen já...
Tím, že máme studenta už druhý týden a správně jsem se o něj měl starat já (jenomže byla karanténa), bylo jasné, že minimálně v úterý si ho musím vzít na starosti já. A opravdu i vzal a objeli jsme všechny vzdálené pobočky, tedy P* Q* a F*, přičemž na oné první jsme toho měli nejvíce. Například namontovat bedýnky pod monitory, aby se děvčata mohla účastnit školení přes Skype. Bylo to zajímavé, protože jsme to montovali v openspace prostoru, ale do bedýnek se dají zapojit sluchátka... A pak nastala práce pro mě ohledně druhého problému a student mi dělal druhé oči, takže jsme to zjevně nastavili dobře, neboť nebyly reklamace...
Středu mám lehce v mlze, ale protože nastal čas, aby student zkusil "nastřelit" pár konektorů na jabely, využil jsem toho a jemu plus mému kolegovi jsem zapůjčil jak krimplovací kleště, tak tester, obojí soukromé. Takže mohli kabely dělat oba, neboť máme jedny pracovní kleště tohoto typu, tak si mohli i svoji práci kontrolovat. Bylo to zajímavé i proto, že hned druhý kabel udělal na testeru doslova diskotéku. Ano, předchozí student dělal koncovku na druhé straně, respektive obě koncovky, takže kabel fungoval, ale teď se udělala ta jedna koncovka přesně podle barviček, jak mají na těchto kabelech být... Ale měli jsme i onen dobrý salát, snědli jsme si ho s kamarádem A* přímo v místě, kde ho prodávají...
To čtvrtek byl klasický. Tedy.... no vlastně nebyl. Z mého obvyklého objíždění zůstala jen zajížďka na pobočku F*, kde jsem trošku něco pošolíchal, abych se pak naobědval s kamarádnkou v rámci kafárny. Ona problémy s děckem, jež se rozešlo s přítelkyní po nějaké rýmičce, já problémy s tím, že v mé blízkosti respektive spíše mamky obchází smrt - Umřel mi strýc (patřící k tetě, jež umřela teď nedávno) a mamčiná kamarádka, jíž jsem celý život říkal teto, je v neléčitelném stadiu agresivní rakoviny...
Jak mohl dopadnout první pokus o LIVE vysílání na streamu poté, co se objevila tramvaj KT4D s opravenou fyzikou, jež mi "dorazila" hru OMSI do předsmrtných křečí netřeba mluvit. Je to po delší době záznam, který jsem zničil asi tak 30 minut po dojetí, protože to nebylo o OMSI, jež prostě odmítalo tuto tramvaj zobrazit na správném zobrazovacím místě ale o úplně jiné hře a o mém nesouvislém blekotání.
Přesto jsem se pokusil v pátek o další LIVE, který jsem si ale potupně předtočil kompletně celý, od úvodního monoskopu a po konečný monoskop. Bylo to těžké, protože OMSI onu soupravu KT4D zobrazovalo na nezvyklých místech. Absolutně to nechápu, proč by přidání jednoho typu tramvaje rozházelo spawn úplně všech tramvají, ale přímo před očima se mi to dělo.
Po třech couváních a čtyřech jízdách dopředu mohlo natáčení začít. Nedojel jsem ani do cíle, OMSI bohužel mělo další předsmrtnou křeč... Měl jsem pak nějakých 90 minut na vzpamatování se. V práce se mi totiž totálně nedařilo a ačkoliv jsem dělal jen duševní práci, zkazil jsem úplně všechno. Snad poprvé jsem polovinu šichty raději strávil na mobilu a čekal na nějakou poruchu. Tu a tam nějaká drobnost přišla....
Ale teď ten LIVE:
Jak jsem psal výše, kromě úvodního a koncového monoskopu bylo úplně vše předtočeno, včetně onoho "čekacího videa" s osobou v létajícím obleku. To jsem měl připraveno už dříve a teď se do vyjádření mých pocitů přímo hodilo.
Jinak mám maličko zlost, protože onu tramvaj mi doporučil autor mapy Autoslava a doporučil mi i repaint. Jenomže z komunikace na chatu je vidět, že jsem se buďto sekl o písmenko v názvu repaintu, nebo............ ? Nechci tu druhou možnost ani domýšlet :-(
Mimochodem - protože jsem neřekl, že jde o předtočenku, tak si pár lidiček tohoto faktu ani nevšimlo, některým bylo divné, že řídím a současně píšu. Ti, co by viděli mé nastavení stramovacího softwaru by si všimlo, že diskuzní chat mohu promítat jen do jízdy, ale texty dneska byly i v úvodní znělce a čekacím videu...
Každopádně když už běželo ono vysílání, byl jsem už jakž takž v pohodě, ale díky padajícímu OMSI se mi nechtělo dávat nějakou další linku, ale ani měnit závěr oné předtočenky. Mohl jsem ho změnit, ale nezměnil...
Sobota odpoledne byla jasná - pokus o reinstalaci OMSI, kde jsem si za odpoledne stihl rozběhat jen jednu mapu a to právě Eberlinsee a onen nepovedený LIVE zkusil projet se stejnou tramvají po stejné trase. Pro jistotu jsem se objevil na speciálním objevovacím bodě mapy na Schönauské straně a na konečnou si dojel. (Akorát jsem si popletl dva speciální objevovací body a jel z toho druhého, ale to vem čert, časově to vyšlo plus minus nastejno. Na další mapy nezbyl čas a možná ani chuť, ale v čechách budeme mít v pondělí státní svátek, takže budu mít čas navíc....
Sobotní a nedělní dopoledne mají zaběhaný průběh, je to vždy stejné - pokud mám maličko času, dívám se na jiné youtubery, víc nestihnu. Nedělní odpoledne zabraly návštěvy a psaní tohoto textu (začal jsem psát ve 14:35, skončil jsem v 18:16) A to nemám natočeno video pro dnešní den.
Update 23:30 - video je zde, a taky podle toho vypadá:
Až mě překvapilo, jak je tahle mapa krátká. A nepříjemně mě překvapilo, jak hodně pokusů jsem potřeboval, než se video povedlo....
Samozřejmě se to neustálé opakování "podepsalo" na tom, že se mi nazaznamenal větší kus videa na začátku, než by mi bylo milo, ale opakovat po sedmé se mi už opravdu, ale opravdu nechtělo...
Ale což, natočíno jest :-) A kupodivu má tato mapa pozitivnější reakce, než bych býval sám očekával...
Trošičku se s tím psaním do blogu flákám, tak to zkusím dnes co nejrychleji napravit.
Ve čtvrtek ráno už jsem byl nervózní, takže jsem zavolal na pobočku KHS, kde byla v papírech nalezena negativita mého covid testu, což jsem oslavil velkým oddechnutím od plic. Zavolal jsem to - hned jak to bylo možné - i mému doktorovi, který se - což mě překvapilo - netvářil příliš nadšeně z toho že by mě měl pustit, ale tak nějak jsme se dohodli tak, že úderem dnešní půlnoci "budu volný"
Měl jsem radost a tak jsem se rozhodl zkusit něco, co jsem ještě nezkoušel a to LIVE ze hry SIMT. Zrovna se nabízela příležitost, protože byla zavedena mimořádná linka, která o příští víkend zase zanikne (a opět se objeví příští rok touto dobou) takže jsem se do toho dal.
A tak se mi povedlo (napodruhé) projet linku 70 oběma směry, a nechal se ukecat i na kloubový trolejbus, kde jsem zbrkle promáčkl linku 10, kde sice podle počtu lidí v trolejbuse bylo vše v pořádku, ale to lámání se do křižovatek ve městě mi bylo trošku proti srsti.
A samozřejmě, muselo - naštěstí ke konci - dojít k vyrušení, ale tentokrát k tak masivnímu a dlouhodobému, že jsem měl problém to i jen dojet.
